DOPIS

Je večer. Vrátili jste se právě z práce? Prožili jste bláznivý a neustále někým vyrušovaný den? Takový den - blbec. Když si připadáte jako vytrženi z kontextu reality všedního dne. Jste unavení? Je vám už nanic z toho, že vám neustále někdo říká co máte dělat, jak se máte chovat, jak se máte oblékat? Ze svého soukromí, které skoro už ani nevnímáte jako své soukromí, ale soukromí ostatních čumilů - z toho nemáte vůbec nic. A už si vůbec ani nevzpomínáte, kdy jste byli naposledy venku, nebo v kině? Dá se jednoduše říci, že máte problém. A to - svůj život. Je opravdu těžké vám pomoci, ale pokusím se o to alespoň tímto dopisem. Tento dopis si přečtěte určitě jestliže jste alespoň na polovinu otázek odpověděli kladně. Je zde pro vás tento dopis - jako něco co si můžete přečíst a zamyslet se nad sebou. Víte přeci, že jde vše co chcete, ale něco pro to udělejte. Chcete dodat trochu sebevědomí, nebo alespoň trochu krásy, aby jste měli z čeho vyjít? Tak tedy dost už řečí a jdeme na to. Sami nejlépe víte, kde se cítíte nejlépe, která židle, které křeslo, nebo který otoman je pro vás to správné místo k sebeuklidnění, k odpočinutí si. Právě jenom vy také víte, kterou věc si vezmete, když je vám opravdu zle. Je to něco sladkého? Snad čokoláda, nebo něco slaného? Tak vemte si tedy co chcete. Pohodlně se uložte do polohy, která vám nejvíce vyhovuje, ve které se budete cítit uvolněni a ve které budete schopni číst. Udělejte se světlem v místnosti něco, aby bylo co největší přítmí, ale aby jste viděli na text. Vždyť Vy si poradíte. Jste přeci alespoň trochu inteligentní bytost, protože jinak byste to ani nepřečetli. Tak schválně - přečtěte tohle : Mám se fajn. Jestli zaznělo [mám se fajn], umíte číst a hned můžeme pokračovat dále. Už Vás zase zdržuju. Tak tedy začněme už. Nyní si sedíte, ležíte, no zkrátka už je vám teď lépe oproti tomu jak jste se cítili předtím než jste začali číst můj dopis. Tak pokračujeme. Uvolněte se, hezky se v duši zasmějte na vše kolem vás. Teď zavřete oči. V dálce vidíte světlo, které vás ale oslepuje. Řekněte jen : „Ztlumit“ a hned je líp. Světlo, které se vám zdálo doteď jen jako bílé se teď začíná měnit. Začíná měnit barvu - najednou je do modra, hned zase do fialova. Najednou je červené a hned zase oranžové,... Až se dosytosti vynadíváte na tu nádheru tak si představte, že ten barevný kotouč začíná růst. Začal rotovat a měnit tvary. Z kruhu se přes trojúhelník a přes různé jiné tvary vrátí zpět na kruh. Teď je ale již větší. Takhle to pomalu postupuje až do momentu, kdy se jakoby z kruhu začíná strhávat slupka. Vytváří se otvor, kterým již částečně vidíte dovnitř.Až se utrhne poslední kousek, uvidíte jen jak z toho otvoru vychází slabá záře. Jste teď na malé cestičce, která je plná kamínků. Kolem ní poletují malé věcičky, které při pohledu zblízka jsou vlastně broučci s malými lucerničkami. Svítí vám na cestu k tomu otvoru, který míří do světa světlých zítřků. Prosím neubližujte těmto tvorečkům - jsou malí a bezbranní. Teď vykročte po cestičce směrem k otvoru. Nebojte se, není to vůbec daleko. Jakmile jste vešli, otvor se uzavřel a beze stopy zmizel. Není po něm vidu ani slechu. Jste teď na louce. Uprostřed rozlehlé louky. Připadá vám, že je jaro. Jaro - to nejlepší a nejhezčí jaro, které jste kdy viděli. Poslední zbytky ledu a sněhu tají. Zima již předala svou vládu a květy všech barev a vůní začínají pučet a vzkvétat. Vše kolem vás tak nádherně voní. Po sněhu teď už není ani památky a místo něj je všude nádherně zelená tráva, která vás lechtá do chodidel. Jste bosi, jste vůbec celí nazí, ale zima vám není. Naopak je příjemné teplo a vy máte neodolatelnou touhu si do té nádherně měkké trávy lehnout. Udělejte to. Natáhněte se jak dlouzí tak širocí na ten koberec z květů. Že je vám teď tak nádherně? A teď se vedle vás objevil nějaký další člověk. Podívejte se na něj. Je to přesně váš vysněný ideál, vaše krásná představa, která se vám teď zhmotnila. Připadáte si jako v ráji. Ten úsměv, kterým se na vás směje. No prostě nádhera. Chytněte se spolu za ruce a přitulte se k sobě blíže. Teď můžete dělat co si jen zamanete, jste pánem svých představ. Máte se teď už lépe? A stačí vám to? Tak se prostě vraťte. Stačí, když si vzpomenete na to, co jste dělali doma předtím, než jste vstoupili do tohoto světa, a hned budete zpět doma. Ale ti, kterým to ještě nestačilo zde ještě mohou zůstat. Tak tedy pokračujeme dále. Tak a jsme tu. Ještě pořád ležíte na zemi vedle sebe a je vám nádherně. Najednou zaslechnete zvuk. Je to velice libý zvuk, který nedokážete popsat. Je to nějaký hudební nástroj, z kterého se line vaše nejoblíbenější melodie. Otočte se na svůj protějšek. Zjistíte, že právě ten si pobrukuje tu melodii. Odměňte se polibkem, který jistě oba uvítáte. Potom na vás promluví. Takový jasný, zřetelný, zpěvný a podmanivý tón hlasu jste ještě neslyšeli. Řekne vám, jestli se nechcete projít. Vydejte se tedy na procházku. Aniž jste cokoli stačili udělat, tak se najednou pomalu oba spolu vznesli. Pomalu a lehce - ale jenom kousek nad zem. Jestli chcete tak se vzneste o něco výše, ale nepřehánějte to. Vznášíte se teď a pomalým letem se ubíráte kupředu. Je to jakoby jste plavali, ale bez vody. Je to pro vás tak nový pocit, při kterém se jemně chvějete. Ale nebojte se nic se vám nemůže stát. Pomalu se začněte pohybovat - no řekněme směrem, který vás právě napadl. V dálce před sebou spatříte strom. Vydejte se k němu. Je to prastarý, mohutný dub, který vás úplně ochromil svou majestátností. Úplně z něj cítíte dech dějin a vzpomínky na dávno minulé se vám vynořují z mysli tak rychle a jsou tak čisté jako by se tak událo včera. Vybavujete si vzpomínky na své dětství. Jsou to ty nejlepší, na které si jen můžete vzpomenout. Jak vám bylo příjemně, jak to bylo krásné a příjemné být malým. Pak se rozhodnete plout dále. Kousek od vás je les. Dostaňte se až k němu a sneste se na zem. Jste nyní na pěšince, která vede přímo do středu lesa. Aby vám cesta ubíhala rychleji - zkuste kousek běžet. Jde vám to najednou tak lehce, jako nikdy předtím - ani jste se nezadýchali. A připadalo vám to spíše jako let, než jako běh. Ty stromy kolem vás jako by mluvily. Ševelí ve větru. Vítr, ten vítr, který vane kolem vás nechladí a připadá vám, že si chce hrát. Tak nebuďte škarohlídi a hrajte si sním. Hrajte si jako malé děti. Vraťte se do dětských let a vzpomeňte si, jak jste si uměli hrát. Vzneste se s tím větrem do vzduchu a zahrajte si na honěnou, nebo na slepou bábu. Je to ještě malý větříček - jako miminko a tak si chce hrát. Cítíte se blaženě a spokojeně. Vítr vás potom donese do středu lesa, kam jste chtěli dojít. Jste na mýtince, která vám připadá zkrátka úžasná. Úplně ideální. Naproti vám, úplně vzadu se pase několik srnek. Vůbec si vás nevšímají, jen se pasou. Sedněte si do trávy a sledujte je. Barevná hra stínu a světla, které dopadá na mýtinu, se rozehrála v celé své mohutnosti a barvě. Je to tak úžasné. Jen tiše seďte a sledujte zázraky života. Za chvilku srnky odejdou. Jděte teď na místo, kde byli. Najdete tam ležet v trávě jahody, malé lesní jahůdky, které jsou pečlivě navlečeny na stéblo crhy. Jsou čerstvě nasbírané. Ochutnejte. Dejte si - jsou sladké. Nemůžete odolat si nedat další a další. Až nezbyde ani jedna. Ale to nevadí. Necítíte, že by jste měli hlad, nebo naopak, že by jste byli přecpaní. Je vám tak akorát. Ale cítíte se trochu unaveni a ospalí, ale krásně. Lehněte si a spěte. Bude vám připadat, že ležíte jen chvilinku, ale přitom už se chýlí večer. Až se probudíte, vydejte se nazpět ven z lesa. Ve chvíli, kdy opustíte poslední koruny stromů toho lesa, tak se již slunce bude chystat na barevnou hru západu. Vydejte se po pěšince z lesa. Zavede vás k lavičce, na kterou si můžete sednout, přitulit se k sobě a až se vaše oči spustí k obloze, tak budete sledovat přenádherný západ slunce. Už je kousíček nad obzorem a vidíte, jak se dále pomalu ubírá za něj. Vypadá jakoby bylo v peřině červánků a kolem něj byla korona z barevných proužků sametu. Jeden je oranžový. Jeden barví mraky do purpuru a jiný zase tyto barvy kombinuje - no přechází zrak. Tento západ vám bude připadat nekonečně dlouhý, i přestože víte, že trval jen chvilinku. Jen krátký okamžik. Ale jedinečnost života se skládá právě z těchto okamžiků a chvilek štěstí. Až zmizí poslední odlesky slunce a červánky se zahalí do temnoty, tak na oblohu vyklouzne srp měsíce a spolu s ním i jeho věrné ovečky - hvězdičky. Které svítí blikavými světélky do našich niter a probouzejí v nás radost. Ale teď se už cítíte opravdu unaveni. No není se čemu divit, když celý den jen tak problázníte takovými nádhernými věcmi, jako byly tyto. Budete spát dlouhý, tvrdý a bezesný spánek, ale bude přímo osvěžující. Bude vám připadat sice, že spíte jen chvíli, ale přitom prospíte skoro celý týden. A teď už spěte. Tak jste se probudili do začátku nového dne. Ještě je tma, ale barva oblohy vám prozradí, že již noc předává svou moc novému dni. Bude svítat. Otočte se tím směrem, kde již začíná vzcházet slunce. Jako zlatá koule, jako pomeranč se vám bude jevit ten nádherný výtvor Stvořitele. Je to nádhera, jak světlo, ty zlaté paprsky, objevují po malých kouscích tu přenádhernou krajinu. Cítíte se teď jako znovuzrození. Chytněte teď svůj protějšek za ruku a nový den přivítejte krásným polibkem. Asi takhle by jste chtěli strávit celý svůj život, že? Ale to nejde, už by jste měli domů, ale když tak prosíte, tak tedy ještě chvíli, ale pak již musíte domů. Ale co tedy dál? Tak třeba - vstaňte a jděte se umýt. Kousek od vás teče potůček. Teda spíše bystřina. Její voda je velice osvěžující. Zkuste to. Omyjte si obličej. Svlažte si rty tou nádherně chladivou vodou. Krásně jste se teď probudili do toho nejúžasnějšího dne, který kdy pro vás kdy byl stvořen. Tak si ho užívejte. To samé vedle vás zažívá někdo, koho jste si sice vytvořili, ale proč by se v normálním světě nenašel někdo alespoň trochu podobný? Vždyť to zase tak přehnané není. Jako třeba nějaká science - fiction povídka. Ale teď už opravdu musíte domů. Rozlučte se se svým partnerem. Teď není chvíle na slzy, vždyť to není opravdové loučení. Nevíte, jak se rozloučit. Třeba se polibte, ale dlouze a přenádherně. Tak vidíte, že to jde. Ale teď se vraťte k lavičce, kde jste ještě před chvílí seděli. Tam již bude otevřen ten otvor, kterým jste se dostali sem. Vstupte dovnitř. Zamávejte na pozdrav a vykročte směrem zpět do svého světa. Po pěšince, kolem níž se teď broučkové s lucerničkami seřadili v dvojstupu. Svítí vám na cestu, na novou cestu, kterou se již zítra chystáte uskutečnit. Cesta ke světlým zítřkům. Otvor se teď pomalu zavírá a vy se ocitáte zpět ve svém světě, ve své mysli, u svých pocitů a vzpomínek, ve svém já. Pomohl vám alespoň trochu tento dopis. Jestli ano - tak jsem strašně rád, protože rád pomáhám lidem. Je to proto, že jsem se s tímto přístupem setkal i u jiných lidí, a ti mi pomohli od mých problémů. Tím, že vám posílám tento dopis bych se vlastně chtěl odměnit těmto lidem a udělat něco pro Dobro lidí, kteří mají problémy (a to jsou všichni). Doufám, že jste pochopili, co jsem tím chtěl říci. Udělejte něco se svým dosavadním životem. Změňte se, vždyť to dokážete. Udělejte něco. Vyjděte ven a na lidi kolem sebe se usmívejte. Úsměv je velice cenný dar, a kdo ho umí ocenit, ten se na chvíli pozastaví a zamyslí se jako vy. Bude mu také lépe. A to díky vám. Mohu vám jen poblahopřát k tomu správnému vykročení správným směrem. Věřím, že vy to dokážete.

---