Flojdi

„Dostali sme echo, že nadstrážmistr Vlaštovička jel služebním autem do čistírny vyzvednout kostým pro manželku, co ty na to?“ zaduní policista Mirek na svého kolegu a decentně uhladí vyšívanou dečku ochraňující klávesnici před prachem.
„Co já, nemůžu vědět všechno,“ zatřese hlavou Jára, obtloustlý policista s mírnými sklony k agresivitě.
„Ale tohle bys vědět měl, byl si v tom autě s nim.“
„Cože, to ani náhodou, Mirku, o co ti de?“ pozvedne obočí.
„Járo, ten zdroj je vysloveně důvěryhodnej, jeli ste tam nebo ne?“
„Proč bysme jezdili ve službě do čistírny? Chceš mě snad obvinit? Na to se známe dost dlouho,“ vyčítavě se zadívá na Mirka.
„Hele, Járo,“ opětuje pohled Míra, „já to musim nějak řešit.“
„Není co. Já s nim pro žádnej kostýmek nejel.“
„Járo, když zjistim, že mi lžeš, budu nucen ti snížit hodnost. Uvědomuješ si, že by to pro mě bylo vysloveně trapný. Taky bys přišel o prémie!“
Jára upře oči do země, porýpá se v uchu, a pak svůj neodolatelně upřímný pohled opět vyšle přímo na Mirka: „Můžeš bejt klidnej, do čistírny sme nejeli.“
„Dobře, beru to. Tak dík za čas, doufam, že se nezlobíš. To víš, povinnost je povinnost.
„Jasně, tak čau a zejtra na kuželích.“
„Čau Járo,“ šťastně odvětí Mirek. „Mí chlapi sou bez chyby,“ pomyslí si.
Na ulici si Jára nasadí čepici a povytáhne kalhoty, aby ho netlačil obušek, ještě by se rád vrátil k očistě ucha, ale venku mu to připadá nevhodné. Podrbe si alespoň boltec a vesele zahaleká do vysílačky: „Chlapi, hodíte mě na Zličín? Mám tam bednu v opravně.“

---