Once upon the time

Pamatuješ, jak jsi mě učil létat? Vracím se ve snech... Zakázal jsi mi strach a na všechno odpovídal s tím svým přísným úsměvem. Hned, jak jsi odešel, poprvé jsem spadla. (Věděl jsi to vůbec?) Trvalo snad celou věčnost, než jsem se přestala plácat v prachu na zemi. Tenkrát jsem na tebe měla vztek, teď mi při té vzpomínce cukají koutky. Vstát musí každý sám...
Nedávno, když jsem si na tebe vzpomněla, došlo mi, že jsi mi dal něco, co možná sám nemáš... Všechno mi teď dává smysl. Už se nebojím padat, znám nepřítele a zhluboka dýchám.
Kdybys jen na chvilku přišel, pošeptala bych ti to tajemství. Určitě bys řekl, že je to hloupost a já bych pak byla naoko naštvaná...