Pokus

I.                    Zahájení projektu Eden

„Profesor Franklin Newborow, narozen na planetě Zemi léta Páně čtyři tisíce sedm set devadesát jedna, podává hlášení do palubního počítače lodi Sluneční Záře, o projektu Eden.

Po několika neúspěšných pokusech se nám podařilo nalézt planetu, která z devadesáti procent připomíná planetu Zemi, deset procent tvoří fakt, že je její rotace třistasedmdesátkrát rychlejší, než rotace planety Země. Tento fakt, je dnes však překonán, podařilo se nám geneticky upravit Novou Rasu lidí, tak aby mohli na této planetě, kde dle průzkumů neexistuje vyšší forma inteligence, než jsou delfíni a sloni.

Tato Nová Rasa, dále jen N.R., bude až do doby umístění na Eden, hibernována, zde bude probuzena a začne novou éru lidstva, bude se znovu učit zacházet s ohněm, bude znovu vyvíjet atomové reaktory, poté je bude zavrhovat, pak  snad také, jako my na Zemi objeví Trimly a Varp pohon a jednoho dne Nás navštíví. To vše budeme sledovat z Naší lodi Sluneční záře a data získaná pozorováním budeme zasílat přes přidružené stanice k Zemi.

            Nyní však budu i já hibernován a poté až Nás počítač navede na oběžnou dráhu Planty Eden, budu já i můj lékařský a psychologický tým probuzeni.

            Profesor Franclin Newborow, pro počítač konec.“

Projekt Eden spuštěn

            „Profesor Franklin Newborow, posádce, Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes je tomu přesně čtyřicet let, co jsem já a můj tým, spustili projekt Eden. A právě na tento den jsme se rozhodli probudit naši skupinu N.R. Doufám, že se Nám projekt podaří, alespoň z poloviny, tak dobře, jako se kdysi podařil Bohu.“

            Poté se sálem jídelny nesl jásavý potlesk a stařičký profesor spustil probouzení Nové Rasy.

II.                  První záznam

Mladý astrolog Eutnim seděl na svém oblíbeném místě a pozoroval hvězdy, jedna se mu moc líbila, nebyla tak jasná, jako Jas, ale byla blízko, někdy když bylo nebe jasné, bývala vidět i během dne a podivně pableskovala.

Věděl, že kdysi v dávných dobách byli zaznamenány podivné měsíce obíhající tuto hvězdu, dnes však žádné takové již neobíhali.

Něco se mu přesto na hvězdě nelíbilo, nikdy nedostala žádné jméno, i když staří Prýmkaři jí říkali Travičovo Oko, ale to bylo ještě v době kdy Tvor neuměl používat „rudo a teplo.“ Vyndal tedy své Blízké Oko a zamířil ho k hvězdě, užasl. Měla podivný na jedné straně široký tvar a  z viditelné strany vycházelo místy podivné světlo, jiné než to, jakým byla vidět přes den.

Ihned běžel povědět tuto novinu svému učiteli Raakhovi.

Raakh seděl na lavici před svou chatrčí a zapisoval Své paměti na papirus. Bedlivě Eutnima vyslechl, pak se společně se svým žákem vydal na kopec. Eutnim mu podal Blízké Oko a i starý učenec užasl, jeho student se stal lepším než byl on. To nemohl dopustit, živě si dokázal představit, jak by Eutnim zbohatl a na starého učitele by zapomněl. Když se žák nedíval, uhodil ho kamenem do hlavy a shodil jej s kopce, tělo se zastavilo až na pobřežních skaliscích.

Raakh se nemohl dívat na svůj čin, ale stále toužil po slávě a tak se s Blízkým Okem svého zesnulého žáka vydal do Králova paláce.

Král Semsix II., miloval hvězdy a tak, když slyšel že jeho věrný Raakh přichází rozhodl se vyslechnout jej. A opravdu, jeho vyhovění mu přineslo plody, nejen že měl možnost prohlídnout si nový objev, ale mohl i uspořádat taneční zábavu na počest Raakha a při ní se opít, jak zákon káže.

Na druhý den, po slavnosti, bylo Raakh nalezen mrtev, jeho tělo bylo však pohřbeno s velkou slávou, a jeho objev se nesl po všech dostupných koutech Edenu, jako vítr.

Několikrát byl převyprávěn a několikrát změněn, ale vždy byl zaznamenán do knih.

III.      Počátek šestnáctého století

Sir Eurikens seděl ve svém houpacím křesle a zapisoval si do deníku: „Válka je příliš blízko. Bojím se, že zítra přijdou a když to budou Ednijci tak mne zastřelí. V lepším případě to budou Scromanujci a odvedou mne, tak i tak zemřu. Než se tak však stane, rád bych zaznamenal nový objev ve věci Jasná.

      Včera, tedy sedmého ouqari jsem pozoroval, za zvuku bomb, Jasnou. Něco od ní oddělilo a letělo směrem od Edenu, kamsi do Tajemna, myslím si že Jasná je opravdu sídlem Bohů, jak si to mysleli v dobách Jašů.

      Nyní, když jsem zapsal záznam, až tento deník budete číst, prosím odevzdejte jej svému vedencovi, je to znamenitý objev pro obě válčící strany. Já osobně s válkou nesouhlasím, nemyslím si že, když si chce Ednijský princ povyrazit v Scromanii s místními Lehkými, musí se kvůli tomu vraždit nevinní lidé, ale to je problém politiků a ne můj.   Sir Jenhtana Eurikens“

Na druhý den, byl dům Sira Eurinkse rozstřílen Ednijskými děli, protože si mysleli, že je plný raněných Scromanujců. Jeden z hlídkujících pěšáků nalezl Sirův deník. Uposlechl poslednímu přání zesnulého a předal jej svému vedencovi.

      Tak se postupně deník, nebo spíš jen jeho poslední strana, dostal do rukou hvězdáře Czikope Ohmqari, ten již nějakou dobu pozoroval Jasnou a pozorování, jeho amatérského kolegy jej přesvědčilo o pravdě – Jasná je sídlo Bohů.

III.     První raketa

            „Tři, dva, jedna, start……..“ Nad Zajkovskou pláň se vznesla raketa, malá vyrobená za účelem pokusu nelétat pouze v nízkých výškách, ale vyletět až co nejblíže k Jasné.

            Dávno byli doby, kdy si Ednijci namlouvali, že Jasná je jen sídlo Bohů, dnes věděli, že je to vesmírné plavidlo. Nevěděli, odkud nebo jak se sem dostalo, ale věděli že je to jejich pozorovatel. Musí zjisti co její obyvatelé chtějí, a zda nemají nepřátelské úmysly?

            „Pane Admirále, raketa s šimpanzem Jbnko dosáhla orbity, opice je zatím v pořádku, za dvanáct hodin se uskuteční jeho návrat na Eden. Přistane přímo sem, do Hluboké a Tmavé. Chcete být při tom na palubě Lehké řeky, nebo chcete držet šimpanze v náručí až na Pevné?“

            „Samozřejmě, že chci být na palubě, bude tam i Král a Místo-Král Scromanie, chci dostat vyznamenání hned a ne, jako moji podřízení až na Pevné.“

            „Ano Pane, máte tedy kajutu číslo dva, tedy mezi kajutami Krále a Místo-Krále, je to kompromis pro všechny tři.“

            „Děkuji desátníku, apropo informujte mne o zraví té opice, jak se to jen…“

            „Jbnko, pane a je to ten.“

            „Ano toho Jbnko, děkuji a teď mne prosím omluvte jdu si zaplavat.“

            „Vážení diváci, šimpanz Jbnko se vrátil živý a zdravý z Orbity, kde strávil dvanáct hodin, nyní je v rukou lékařů, aby se dozvěděli, zda nedošlo k nějakým změnám v jeho zdravotním stavu po pobytu ve Volné Pevnině.

            Nyní si ukážeme pár záběrů z doby hned po přistání…“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

III.      Ednijci se pokouší o kontakt

            „Pane, Náš raketoplán dosáhl Orbity, ale Jasná není vidět, v místě kde by se měla vyskytovat je jen jakási elektromagnetická mlha.“

            „To není možné, podle Našeho pohledu z Pevné jste přímo pod Jasnou, pokuste se o lehký manévr vzhůru.“

            „Provedu, aaaaaaaaa, křupííííííííííííííííííííííííísssssssssssssssskkkk“

            „Ó Veliký co sem to udělal, kam zmizeli, kde je Ednijec jedna. Vidíte někdo něco?“

Sluneční Záře

            „Tady kapitán Franklin Newborow Jr., dnes se stalo něco neočekávaného. Lidé Nové Rasy se pokusili o přímí kontakt s Naší lodí Sluneční Záře. Při tomto pokusu se jejich raketoplán Ednijec jedna srazil v čase s naší lodí, jejich loď nevydržela časový posun a zmizela z Našeho i Ednijského časového pásma, nevíme kde je.

            Žádám tímto o rozhodnutí za mne, buď sestoupíme na Eden, nebo se vrátíme na Zemi? Kapitán Franklin Newborow konec.“

            „Tady Vrchní Velitel Vesmírných Letů a Průzkumů, vyčkejte na Orbitě ještě jedno tamní století, pak je návrat povolen. Sestup je však přísně zakázán, mohlo by dojít k časovému přetržení. VVVLP konec.“

            „Sluneční Záře konec.“

IV.     Trimlové dělo

Sluneční Záře

            „Tady kapitán Franklin Newborow Jr. Volám Zemi, máme důvodné podezření, že Ednijská vláda vynalezla Trimlové dělo. Myslím, že ho nemají na potlačování stále se stupňujícího násilí ve Scromanii. Žádám o povolení bránit se štíty a v případě nutnosti palbu opětovat. Sluneční Záře konec.“

            „Tady VVVLP štíty povoleny plus tři výstražné výstřeli do neobydlených míst planety, konec.“

Eden

            „Profesore Klopi, jsem rád že je mé dělo hotové, už jste ho zkoušel?“

            „Ještě ne pane, tedy Vaše Veličenstvo, ale vybral jsem malou vesničku ve Scromanii, tu jak v ní byl zastřelen Vámi vybraný Místo-Král, no vlastně jsou to tři vesničky, ale to už nikdo řešit nebude, zbude jen velký kráter.“

            „Aha, to se mi líbí. Jen tak mezi řečí, máte tu rudou pásku na špatné ruce a máte ji vzhůru nohama, ten kříž má být do leva.“

            „Ano pane, velice se omlouvám.“

            „Nic se neděje, tak prosím začněme.“

            Chvíli se nic nedělo, jen několik techniků hlásilo nějaké zkratky a názvy a pak došlo k jemnému zatřesení bunkru, při kterém se profesor Klopi významně usmál na svého Krále, ten pouze přikývnul.

            „Tak a je po všem pane, tedy Vaše Veličenstvo. Nyní se podíváme na družicové záběry…..“

            K obrazovce přistoupil mladý brýlatý technik a spustil záběry: „Tady je možno vidět zvětšeně všechny tři vesnice před zahájením. Tady ta rudá záře to je zahájení palby, ty modré tečky, to je vypalování živých tvorů. A tady je výsledek, kráter o průměru menšího města, bez jediného živého tvora. Dovolte mi Vaše Veličenstvo abych Vám jménem tady Nás všech pogratuloval, nejen pro úspěch tohoto děla, ale pro to že se povstalci ve Scromanii ihned po útoku vzdali.“

            „Opravdu? To jsem ani nečekal, nu což, zvu Vás na malé občerstvení v salonku.“

Sluneční záře

            „Sluneční Záře volá Zemi, viděli jste totéž co my?“

            „VVVPL ano viděli, vypalte ty tři střeli a zmizte odtamtud, hned!“

            „Rozumím, konec.“

            „Pane Heisstingsi, našel jste mi ta tři místa?“

            „Ano pane kapitáne, děla jsou nabita, jak řeknete tak vypálíme.“

            „Tak palte, teď“

            „Pálím, střely  dopadnou na Eden za tři hodiny a sedmnáct vteřin tamního času.“

Eden

            Střely dosáhli povrchu planety v momentě, kdy si Král a Místo-Král připíjeli, otřes byl tak veliký, že si pocamrali nápojem ruce.

            „Co to sakra bylo, doktore Klopi?“

            „Pane, Jasná vypálila tři střeli, všechny dopadli přesně do středu Zajkovské pláně, Siopské pouště a Zakázaného prostoru. Zároveň s tím jsme dostali tuto zprávu – Jsme obyvatelé planety Země, to my jsme Vás  vysadili a nechali žít na této planetě Eden, to my jsme Vás celou dobu pozorovali a dívali se jak se vyvíjíte, válčíte a vládnete a dnes, když jste se vy Ednijci stali vládci celé planty, i když poněkud násilným krokem. Jsme nuceni i v zájmu Vašeho bezpečí, protože Naše technologie je mnohem lepší, Vás opustit zasíláme Vám souřadnice a časové pásmo Naší planety. Až bude Vaše civilizace na vrcholu, pak Nás navštivte. Sbohem děti Franklina Newborowa – konec citátu.

            Po těch slovech nikdo v sále nedýchal, jen jeden technik od pozorovatelny řekl: „Zmizela, jasná zmizela.“

V.      Země

            „Palubní deník Generála Ednijské Vesmírné Flotili Prince Aliopk Ledew, Naše flotila je již dvě stě let na přátelské výpravě k Našim stvořitelům, já jsem pokračovatelem slavného rodu. Vydali jsme se je hledat, protože potřebujeme znát pravda, proč jsme byli vybráni a proč Eden?

            Je tomu přesně třicet let, kdy jsme ztratili kontakt s Edenem, asi jsme moc daleko. A je tomu přesně dvanáct let co jsme dorazili na místo, kde by měla být Země, bohužel však, zřejmě došlo k nějaké chybě v navádění a my se ocitli u vyhaslé Hvězdy, která sice mněla sedm Planet, ale všechny byli zcela zamrzlé i ta třetí. Naše stroje a sondy vypátrali pod ohromnou vrstvou ledu pozůstatky civilizace, ale ta mohla zaniknout již před víc než třemi tisíci lety, my jsme přijali kalendář Země, abychom měli snazší přestup časem. Dnes je sedmého července Léta Páně osm tisíc osm set devadesát čtyři.

            Poslední rozkaz zněl – pokud ani Vaše generace Zemi nenalezne najděte vyhovující planetu, nazvěte ji Země a v místě, kde je všeho hojnost vysaďte skupinu Ednijců, na  jedné z nejbližších planet vystavte pozorovatelnu  nechte ji vysílat informace do Edenu – počkám tedy ještě pár desítek let, ale až mi bude sedmdesát uposlechnu rozkaz.“