Aunt Apolena

Moje teta Apolena,srazila mě na kolena.

Že už mě má vážně dost,ať začnu prosit o milost.

Do oči sem se ji smál,smrti sem se fakt nebál.

Ona neublíží ani mouše,spíše štěká nežli kouše.

Z ničeho nic přišel úder,zlostí sem byl celej rudej.

Mrcha jedna co jí hrabe,řvu na ni: “Ty svině uber“.

Ale ona do mě stále buší,vymlátit ze mě snad chce duši.

Rozzuřená je jak prase,nakopla mě a teď zase.

Je jak smyslů zbavená,zlostí do ruda je zbarvená.

Najednou se zasekla,na kolena poklekla.

Ale zase rychle vstala,prstem na mě ukázala.

A zvolala tato slova:,“Pomodli se, smrt tě volá“

Natáhla se po krumpáči,tak rád sem s nim dveře páčil.

Do zad mi ho vrazila,čímž mě nejen zabila.

Ale taky znemožnila,s dírou v zádech v pekle budu za debila.

Pod záhonem teďka shniji,podcenil jsem ji -  tu svini.