pan sen

Pan sen

Jmenoval se Sen, každý večer namáhavě ulehal do postele, aby si snad někdo nevšiml, že vše co si o něm lidé z chodby mysleli, je přinejmenším výmysl, o kterém netřeba se zmiňovat. Ráno se probudil, nasnídal, oblékl nejčistější oblečení a odkráčel pomalou chůzí za dobrodružstvím, které ho doprovázelo všude, ke se ocitl. Nejraději snídal krutí řízky nakládané v hořčicové omáčce s krajícem čerstvě upečeného černého chleba. Každé sousto zapíjel rybízovým džusem. Někdy si ho zapomněl v obchodě koupit, což bylo docela často – věděl, že skoro pokaždé někde kolem něho se může objevit. Levandulový květ, jeho symbol zažívané reality, kterou není schopný proměnit ve skutečnou přítomnost. Okamžik zrození barevného květu; on se usmívá, když vchází do obchodu.                   

Jak se nepozorován; žádné oči se nás nesmí dotknout – aby nás nikdo neviděl – dostat třeba i bez Tebe za levandulovým květem. Uložím se, nastoupím do nákupního vozíku. Obzvlášť ty sobotní nákupy, našim divákům z chodby, způsobují nemalé těžkosti – co  nejrychleji autem projet halu se zbožím, kdo má vědět, co vlastně chtějí koupit a odjet se surovinami do pokojů. Moc mě mrzí a asi se Ti musím předem omluvit, co možná udělám a po čem toužím. Jednou jsem se pozoroval, jak nakupuji. Překvapilo mě, že ten pán, chodí kolem regálu a stále se za sebou ohlíží. Pro okolí vyhlížel jako duševně nemocný – bezbranný a nedůvěřivý, hledající vlídné slovo a lidský humor. Moc se na sebe hněvám. Už jak se objevil v Delvitě, měl jsem se dívat a probudit v sobě příběh lásky, radovat se, že vidím nás – sebe. Ten pán se rozhlížel a pevným krokem batolete procházel regály s vystaveným zbožím. Nešel nakupovat, hledal rudý květ. Levandulový květ, objevující se za ním. K údivu všech přihlížejících, nakupujících z chodby, mému, vidím sám sebe, jak se ohlížím za svá záda. Abych můj květ objevil.