Perth

tak konečně sedím v autobuse a dívám se na tebe, jak si krásná. Těším se na Tebe až

Tě zase uvidím. Připomínáš mi můj sen, který se mi občas zdává. Nevím, jestli Ti ho mám

připomenout.Jestli mě budeš chtí v něm spatřit.Nemohu se moc soustředit na to co Ti chci říci.

Stále musím vnímat okolí kolem sebe. Stojím proti Tobě a dívám se Ti do očí. Nemohl jsem být u Tebe. Přál jsem si proměnit se v ptáka a rychlostí myšlenky být u Tebe. Pořád jenom Ty. Však existuje také něco jiného přeci, ale nic necítím. Vzpomínky mě neustále prozrazují, pokoždé se objeví, stačí se jen rozhlédnout kolem sebe a vím, co se stalo. Ikdybych si přál vše zapomenout, neproměnil bych se v někoho jiného. Muž v dlouhém černém kabátě se potichu vkrádá do uzamčeného pokoje. Vůbec se neobtěžuje se někoho zeptat, zdali může vstoupit.Prázdá místnost, modře vymalovaný strop, holé stěny. Přes zasklené okno je možné spatřit toho kým doopravy jsi. Jak se o té místnosti dozvěděl bude navždy záhada. Treba si ji vymyslel, aby jsi se na nic nemusel ptát a byl jsi přesvěden, že tím mužem je někdo blízský, koho dobře znáš. Cítil jse se vystrašený, v místnosti jsem nic nepoznával. Byl skutečně sám. Vnitří hlas prosil o okamžitý návrat zpět z mistnosti. Však nemusíš na nic spěchat, mohu si přeci pocity pojmenovat a nějaký čas strávím o samotě. Nejsi dostatečně připraven tuto situaci zvládnout, je to naprosté šílenství, holý nesmysl. Odrazoval jej. Není všechno tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Stačilo jenom uposlechnout a mohl se vrátit. Proč si nenechal více času na rozmyšlenou. Mohl přeci jenom naslouchat a časem by se možná všechno vyřešilo. Rozhlížím se kolem sebe a cítím. Je mi lípe. Vím, že na mě myslíš. Pozoruji lidi,jak nasedají do letadla a těší se na cestu letadlem.Pomalu se vznáší, krouží v nebesích a já stále myslím na Tebe.Jak asi budeš vypadat až se zase potkáme, co asi budeš mít na sobě. Myslím si, že to budou krásné šaty..