My lovely Darling lV

 Tara zaslechla výkřiky lidí. Stráže jí vedli k oprátce. Lidé utvořili uličku. Několik lidí jí začalo nadávat a házet po ní zeleninou. Před stupínkem se zastavila. V provaze byl zapletený ostnatý drát. Zachvěla se. Stráže jí postrčili dopředu. Litovala, že má zavázané ruce za zády. Teď by popadla pochodeň a zapálila několik stráží. Kat s červenou čepicí jí dal kolem krku provaz. Zatím ho neupevnil. Přišel zakulacený chlap s parukou, otevřel bibli a začal mluvit latinsky. Po chvíli četl z bible. Slunce mezitím začalo hřát víc. Kat si dokonce sundal čepici. Tara v něm poznala strážného, který jí u Ingrit zakryl oči. Chlap mezitím zaklapl bibli a otočil se k Taře. "Nějaký proslov?" zeptal se jí pohrdavě. Tara se na něj podívala. "Táhni k čertu!" plivla na něj. Bylo to poprvé, kdy plivala na terč. Místo, aby trefila jeho řád, trefila se do obličeje. "Pověsit!" vykřikl. V Taře hrklo. Náhle se vzadu na nádvoří ozval hluk a výkřiky. Užasle se dívala na jezdce. Měl na sobě zlaté brnění s helmou. V ruce držel diamantový meč a zlatou uzdou ovládal jednorožce. Náhle zahlédla na věži postavu chlapce, který držel v ruce hůl. "Torn!" vykřikl. Všechno ztuhlo. Jen jezdec a Tara ne. "Naskoč!" vykřikl. Tara si chtěla sundat oprátku, ale někdo jí předběhl. Kat neztuhl. "Hodně štěstí." popřál jí. Usmála se na něj a sedla si před jezdce. Když se podívala k šibenici, kat už tam nebyl. Teď věděla, že to byl on. Ten tehdy řekl, že neměli Ingrit popravit před ní. Vyjeli z města do lesa. Tara si až teď  všimla, že její zachránce je skoro stejně vysoký jako ona. Po chvíli zastavili. Tara sesedla. "Dneska se utáboříme. Zítra po nás nebudou pátrat." řekl a sundal si helmu. Její zachránce byl stejného věku jako Tara. Hnědé vlasy mu padaly do modrých očí. Sesedl, sundal si brnění, odstrojil jednorožce a ten odešel. Brnění zmizelo. "Kdo jsi?" zeptala se Tara. Usmál se. "Ale Taro! Ty mě nepoznáváš?" zeptal se. Tara se zasoustředila. "Mlhavá vzpomínka na jeden sen. Ale tam..." "...jsi mi dala facku. Ale ve snu! Já jsem přece Darling." řekl. Tara si sedla na zem. "Dar...Darling?" vykoktala. Sedl si vedle ní. "Jsi můj miláček. Můj Dárling. Darlingu, kde jsi?" opakoval Tary slova. Ta si protřela oči. "Ne, to není možné!" "Taro. Ty jsi se o mě starala. Teď je řada na mě." vysvětlil jí. "Jak se ti to stalo?" zeptala se. "Merlin. Jako dráče bych ti nepomohl." řekl jí.

 "Nechce se mi spát." řekla Tara. Darling se usmál. "Nemusíš chodit spát v devět jako doma." řekl jí. Tara pokývla hlavou. Darling rozdělal oheň. "Teď už nevychrlím oheň." řekl si pro sebe. "Schází ti tvá podoba?" zeptala se Tara. Zavrtěl hlavou. Za chvíli už Tara spala. Hlavu měla položenou na Darlingově rameni. Opatrně jí položil. "Taro, Taro. Kdybys jen věděla, že tohle bude dlouhá cesta. Nejdelší v tvém životě." povzdychl si. Za chvíli také usnul.