Blbý sen

Bylo to v zimě, někdy brzo ráno,

Hodinu už si nepamatuju prostě to bylo dávno.

Bylo to zas obvyklé jako každý den,

A s pomyšlením na práci jsem stával opět otráven.

Po mých higienyckých potřebách

Jsem se v klidu nasnídal,

Oblíkl si staré hadry a z domu sem se vybelhal.

Zjistil jsem že nestíhám už jdu zase pozdě,

A šéf bude nasranej když uvidí – no že jdu zase pozdě.

Vzal jsem si to uličkou která hodně smrdí,

Ani nevím proč ale tudma nikdo nechodí.

Ještě byla tma a jenom svoje kroky slyším,

Ale ten šramot v tý popelnici,

Jen v to sem doufal ať neuslyším.

Přiběhlo to ke mně, možná si to chtělo hrát,

Ale sliny si to olízlo a spíš to mělo hlad.

Chvíli jsme na sebe koukali pak to začlo vrčet,

Přiblížil se ke mně a já sem začal křičet.

Koukl se mi do očí asi se mě lekl,

Ale do nohy mě kousl a co nejrychleji utekl.

Nadával jsem jak jsem mohl

I když to bylo zbytečné,

A chtěl jsem jít dál

ale ta noha – to vůbec není báječné.

Belhal jsem dál ale hlava se mi začla točit,

Opřel jsem se o zeď

A vidím jak na popelnici začal někdo močit.

Opřenej o zeď nohy se mi lámou,

Před očima tma a mé pohyby mě klamou.

Otvírám oči a zase zavítám,

Někdo mě fackuje a já mu neodpovídám.

Padám na zem a stále níž,

A houkání sanitky slyším stále blíž.

Není to zas obvyklé jako každý den

Probouzím se v bolestech a on to nebyl sen?

Bílé stěny bílá postel,

A já na ní, hm moc daleko jsem teda nedošel.

Hlava prázdná, ruce klepaví, jedna noha,

Prý druhou mi amputovat museli.

Otvírám oči a zase zavírám,

Někdo mě fackuje a já mu neodpovídám.

Otevřu oči a kouknu se,

Moje matka nademnou a jen tak blbě směje se.

Bylo to zas obvyklé jako každý den,

S pomyšlením na školu stávám opět otráven.

                    Michal Linhart