Nepotřebuji smilování II.

Další báseň ze stejným názvem...kdoví zda jich ještě bude víc

Jsem temný blíženec andělů
jsem věrná a přece nejsem tvá.
Mé vlasy voní smolou
a hladké čelo občas zbrázdí strach.
V noci tiše čekám,
až zhasne poslední hvězda
a pláču slzy krví napsané
v mém srdci.
Vezmi mou ruku do dlaní
je studená a těžká,
tak jako závaží na mém krku,
co mne přitahuje k zemi,
té teplé matce lidí,
voňavé a něžné,
kterou ale nechci znát.

Patřím k lidem a přece nepatřím,
mou matkou je Noc a otcem rudý Oheň
až tě spálí, nevrátíš se dolů,
k Zemi
zpátky.
Budeš se mnou létat, s beranem nebes
kozorohem plání,
vodním ptákem hvězd
a střelcem terčů z mlhovin.
Zvířetem i živlem
člověkem i ďáblem
andělem i snem

S růží ve vlasech
a pohledem upřeným k zemi
chci být tvá
dnes v noci
kdy padají hvězdy

---