Syrová píseň

Pršelo a od prudkého deště

tvořily se kruhy v kalužích

a mokré boty do nich šlapaly

Stará nakřapaná trubka ještě

hrála píseň syrovou o tom

že už nikomu nic nedluží

Že déšť s kouřem dneska zápolí

a zítra zanechá tu jenom

stopy černých sazí ve vlasech

Že břesknou hudbu nepřekřičí

ten starý nakřapaný hlásek

který možná na to troufl by si

Že ve vzduchu zhořklá vůně visí

a mlha že nedbale skryla

trosky které nejiste se krčí

Že skvrny rozstříklého bláta

déšť nepřestane marně ničit

není třeba na to se ho ptát

Ta stará trubka rozbila se

deštěm zcela rozladělá

důležité je však umět hrát