Básnířka

Mezi šedými zdmi šedou ulicí

prochází drobná žena.

A pod širým nebem, jež rovněž je šedé,

je krásná a mladá

dívka z poezie.

Početné zástupy jdou jí vstříc,

sukně se vzdouvá ve větru,

míjí se, nikdo se nedívá

na básnířku, která

nemiluje.

Láska poťouchlá, láska zkroucená

čeká schovaná za dveřmi

a směje se, směje se surovým hlasem

té dívce s šedým

obličejem.

V hustém kouři šedého století

ztrácí se něžný, sladký hlas,

jenž někdy zpívá mezi šedými domy

a rozehřívá chlad,

ten hlas. Hlas ženy.