Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMiládka
Autor
Figo
Na jednom gymnáziu mají zavedeno dva kantoři pan profesor Kyselina a paní profesorka Kružítková toto: Žák se na začátku hodiny omluví, když neumí látku nebo zapomněl úkol.
A právě na toto gymnázium do 1.A chodí Miládka Principálová. Je to velice chytré a bystré děvče, ale nemá moc času se připravovat do školy. Má jednu velice dobrou vlastnost je velice pohotová a toho využívá především ve škole.
První týden klidu ( neboli ve škole se nezkouší) uběhl jako voda a přišlo pondělí… Když vcházel do třídy pan profesor Lívanec ( velice přísný učitel chemie ) Vojta Votroubek vstal a podával hlášení: “Pane profesore, třída 1.A je připravena na hodinu chemie. Ze zkoušení se omlouvá Principálová, Pexová a Nováková, Nuslík nesplnil domácí
úkol.” Učitel se pak zvědavě dotazoval uvedených žáků, z jakých důvodů se vlastně omlouvají. V ojedinělých případech měl možnost se seznámit s úžasně originálními důvody nesplněných povinností. Expert na kuriózní výmluvy se stala brzy Miládka Principálová.Pan profesor se zeptal Miládky proč se omlouvá ze zkoušení. Miládka odpověděla: “Pane profesore, já se omlouvám, nemohla jsem se naučit proto, protože nám zavraždili souseda.” “Včera?” Zeptal se podiveně učitel. “Ne, ne předevčírem.” Profesor se nad tím zamyslel, co právě dostal za odpověď a zeptal se: “A proč ses nemohla učit včera?” Miládka odpověděla: “Byla jsem velice rozrušená, nemohla jsem se vůbec soustředit. A navíc pořád po chodbě chodili policajti a my jsme je pozorovali kukátkem.”
Uběhlo několik dní a Miládka se panu profesorovi omlouvala znovu: “Omlouvám, se že jsem nemohla napsat domácí úkol, ale tatínek hrál celé odpoledne a večer s jedním pánem na stole karty.” “A proč si nenapsala domácí úkol na jiném stole?” Miládka smutně odpověděla:
“No, protože my doma jiný stůl doma nemáme.”“Pane profesore, omluvte mě, my jsme včera malovali, takže jsem se nemohla připravit.” Ale to už je letos počtvrté, Principálová,”divil se pedagog. “Ale nám se strašně špiní byt,” pravila Miládka tichým hláskem, ale nikdo nepochyboval nad pravdivostí těchto slov. Pokud chtěl učitel zkoumat detaily, hned se mu dostalo určité odpovědi. učitel se zeptal například: “Proč se vám byt špiní mnohokrát více než ostatním?” “No, protože oba rodiče jsou silní kuřáci, kouří k
ubánský doutníky, navíc maminka každou chvíli připálí nějaké jídlo, protože si čte při vaření napínavé detektivky a u nich vždy zapomene, že vaří. Mimo to…” “Stačí Pricipálová,” zazněl zoufalý profesorův hlas. “Vyvolám tě příště.”Příští týden se Miládka znovu omlouvala. “Proč se zase omlouváš, malovali jste přece minulý týden.” “To jo, ale ještě jsme to nestihli uklidit, to víte, maminka je strašně pomalá.”
Několikrát do roka vysekávali u Principálů díry na nové elektrické vedení, alespoň jednou měsíčně měnili kompletně parkety a linoleum, pětkrát do roka se musela celá rodina evakuovat. Když přišla s tím nápadem poprvé, profesorka se jí opovážila polemizovat: “Ale Principálová, evakuace přichází v úvahu jen ve velice mimořádných situacích.” “Samozřej
mě,” odpověděla rázně Miládka. “V našem domě se vyskytla radioaktivita. Tvrdili nám, jestli neodejdeme z domu vypadají nám všechny vlasy.” “A kdo vám řekl o té radioaktivitě?” “Dva pánové s dozimetry…” “Dost,” profesorka kapitulovala. Bylo lepší Miládku omluvit, než aby strávili vyučovací hodinu zkoumáním pravdy.