My lovely Darling Vl

 "Dost! Přestaň!" vykřikla Tara. Darling se zatvářil, jako by mu ublížila. "Mě se to líbí." bránil se. "Přestaň s tím zpíváním! Jako drak jsi byl ideální." řekla Tara rozhořčeně. "Aha, takže já za to můžu, že jsi objevila můj úkryt. Já za to můžu, že jsi mě vychovala! Já za to můžu, že existují pohádky!" rozkřikl se na ni. "Nic takového netvrdím. Jenže jsi to byl ty, kdo nás sem zavedl." šla rychleji. Darling jí doběhl. "Aha. Tak promiň, že žiju!" "Přesně tak! Od teď jdu sama k tomu... Eniretu!" vykřikla. Darling se zastavil. "Nemyslíš to vážně, že ne?" zeptal se. V jeho hlase byla úzkost. Neodpověděla. "Taro, promiň, jestli jsem něco řekl. V pořádku?" řekl. Tara se nezastavila. Zůstal stát na cestě. "Jsi tvrdohlavec, Darlingu." řekl si. Přesto jí nechal jít a šel jinudy.

 Tara si po několika hodinách připustila, že se chovala jako pitomec. Chtěla se vrátit, ale stále si namlouvala, že za to mohl Darling. Začalo se stmívat. Rozdělala oheň a vytáhla jídlo z travní tašky. Byl to poslední kousek chebníku, ve světě lidí patka chleba, který jí zbyl. Zakousla se do něj a začala vzpomínat na domov. Už týden byla pryč a hrozně se jí stýskalo. Její myšlenky zabloudily k Darlingovi. Zasmála se hádce, kterou měli před chvílí. Zarazila se. Co na tom bylo směšné? Znovu se zasmála. Zítra najdu Darlinga. Spolkla poslední sousto. Ještě chvíli se dívala do ohně a potom usnula.

 Darling nerozdělal oheň vůbec. Najedl se a chvíli se soustředil. Změnil se v draka a vyletěl na strom. Vzpomínal na svůj první den a na to, jak se sem dostal. Vzpomínal také na Taru. Jak se na ni mohl tak naštvat? Rozhodl se, že ji ráno najde. Teď si teprve uvědomil, že Tara není úplně taková, jaká byla v zemi lidí. Změnila se. Nevěděl, jestli je to kvůli jeho proměně. Se starostmi usnul. Dlouhý zlý sen o útrapné cestě. Byl to jeho první sen bez Tary...

 Tara se vzbudila a rozhlédla se po nebi. Náhle vykřikla. Darling, který spal nad ní na větvi leknutím spadl dolů. Přiskočila k němu. "Promiň, Darlingu. Já myslela, že je to nějaký netvor, když jsem uviděla tu bílou skvrnu." vysvětlila mu. Darling se změnil do lidské podoby. "V pořádku. Páni! Já nevěděl, že tu jsi." užas. Tara pokrčila rameny a usmála se. Darling se Taře podíval přes rameno a oči se mu rozšířily. Tara se ulekaně ohlédla. Náhle ale vykřikla radostí. Uprostřed jezera stálo Srdce Eniretu. Radostí Darlinga objala. "Půjdeme domů, Darlingu!" vykřikla, dala mu pusu na tvář a běžela k jezeru. Darling se usmál. "Tak tuhle chvilku bych chtěl zopakovat." zašeptal s úsměvem. Běžel za Tarou. "Jak se tam dostaneme?" zeptala se Tara. Nikde nebyl most ani loďka. "To nech na mě." mrkl na Taru. Změnil se v draka. "Bezva nápad, ale jsi... malý." řekla zklamaně. "Taro. Jsi v zemi pohádek. Tady stačí jenom chtít." řekl jí Darling. Tara se zasoustředila. "Přeju si, aby byl Darling větší." řekla. Náhle začal Darling růst. Když dosáhl ideální velikosti, přestal růst. Tara na něj nasedla. Darling se vznesl do vzduchu. Tara náhle začala skučet. "Výška?" zeptal se Darling. "Ty to neslyšíš? Jako by někdo nehtama projel tabulí." odpověděla. Darling zavrtěl hlavou, že nic neslyší. Za chvíli přistál. "Teď už vím, proč se všichni vrátili šílení." řekla a slezla z Darlinga. "Tak jsem zvědav." řekl, když byl zase v lidské podobě. Tara opatrně otevřela bránu. "Kdo jste?!" vykřikl hlas. Hlas, který Tara znala. A také se už objevil majitel hlasu.