Čekání

Tohle by mohl být takový letmý pohled na problematiku drog. Ale taky by to mohl být jen takový úlet :-)

Sedím a koukám ven z okna. Uvažuji naprosto normálně a vyrovnaně. Venku je krásně. Nebe je hezky modré. Nezvykle modré na tuto roční dobu. I to slunce dnes nějak podivně hřeje. Ne moc ani málo, prostě takovým zvláštním způsobem mnou prostupují jeho paprsky. Mysl mám čistou a připravenou. Vidím ptáka, který létá z jednoho stromu na druhý a zase zpátky. Pořád dokola. I vítr je dnes poněkud nesvůj. Je tak slabý, že nedokáže ani pohnout větvemi stromů silněji než ten pták. Myslím, že je to vrabec. Ale to nejsou věci, o kterých chci přemýšlet. Tu chvilku bych chtěl využít k něčemu jinému. Chci přemýšlet o tom, kam to všechno se mnou spěje, než za tu chvilku přijde nájezd(účinek drogy, pozn. autora). Moje duše je silná a odhodlaná.
A tak přemýšlím. Nechci ale soudit a říct: "To je špatné!!!" nebo "To vůbec není špatné" a proložit tu větu ďábelským úšklebkem. Co chci, je přemýšlet. O čem? Třeba proč to dělám? Přemýšlet o účincích na osobu člověka. Může být samotná podstata člověka změněna i účinkem drogy? Droga zvaná láska to dokázala a dokazuje to stále, proč by to nemohl(a) dokázat i ...? A popravdě, nikdy jsem nezažil horší absťák než ten po lásce, vlastně to byl můj jediný. Tak ať mi nikdo nevykládá o škodlivosti drog! To je možná můj důvod, proč tohle dělám, nevyslyšená touha po lásce, napadá mě v tu chvíli, ale ihned tu myšlenku zapuzuji, protože tak to není. Určitě. Tak čím to tedy je?
Sídlí v drogách ďábel, sídlí v nich anděl? Je ďábel ten zlý a anděl ten dobrý? Je zlo zlé a dobro dobré? Existuje zlo a existuje dobro? Není zlo dobré a dobro zlé? Není ďábel dobrý a anděl zlý? Každé zlo je k něčemu dobré, říká se. Není tedy taky každé dobro k něčemu zlé? Tohle jsou zákonitosti vesmíru. Jing a Jang. Tak to prostě je. Nikdo to nepopře. Nikdo mi to nepopře! Nikdo!
V ten moment zjišťuji, že tu moji otázku budu muset dořešit jindy. Možná při čekání na jiný nájezd, možná někde jinde ... možná to bude muset udělat někdo jiný. Ten nájezd se totiž dostavil. Řekl mi: "Ahoj, starý kamaráde, tak jsem zase tady. Co to bude tentokrát?" Usmál se a já jsem ho prožil.
Venku je tak překrásně. Obloha je blankytně azurová. V těchto krásných dnech by však mohla být ještě blankytněji azurovější. Nevím proč není. Snad se na mě nezlobí. Jediné, co ji zdobí (nebo hyzdí?) je sluneční kotouč jehož přízeň si vychutnávám (nebo ji trpím?). Ten racek přeletěl na třetí strom. Ha, myslel si, že si toho nikdo nevšimne a ještě se tomu divně chechtá. Proto mu asi říkají chechtavý. Možná, že za to nemůže. Možná ho tam zanesl ten silný vítr, co dneska pořád tak mocně duje.
Ale to nejsou věci o kterých chci přemýšlet. Napadá mě jaké jsou teď moje uvažování, moje mysl a moje duše? Ale ty myšlenky nějak nelze ustálit.

---