láska a nenávist

Modrý kouř, nezávazně stoupá ze zapáleného smotaného cigára. Jemné marihuanové opojení nastupuje takřka okamžitě a k radosti všech je to ten pravý model, který způsobí, že bude na chvilku pohoda.

Vzpomínky se honí hlavou a myšlenky v nezvykle rychlém tempu krouží okolo jako hladoví supi.

Lahev Becherovky už také pomalu umírá ve své prázdnotě a slova se snáší stejně jako modrý dým, obklopena prázdnotou a zbytečností.

Rok a tři měsíce. Rok a tři měsíce netušeného štěstí, a přitom i pochyb, pocitu vlastní nicoty.

A touha po dalších letech.

Ještě plnějších,

přinášejících osud v jeho bolesti a krutosti.

Kde jsou hodnoty a kde je pravda? In vino veritas.. In marihuana veritas.

Uvědomění si vlastního já - obvyklá pěkná fráze, a ztělesněný strach z toho.

Jsem krutý, sobecký a zlý - a zhulený.  Jsem já.

A přesto milující a plný lásky. Odporuje si to? Ani ne. .

Jediné co vím jistě, je že smysl života je život samotný. Všechno do sebe zapadá a kdo si to uvědomí - vyhrál. Ne, že by byl šťastnější, ale alespoň pochopí, že s tohohle průšvihu se tak snadno nedostane.

Obvyklá otázka proč.

Proč jsem?

Proč jsem takový, jaký jsem?

Proč jsem tady a teď?

Jsem milován, nebo nenáviděn?

Jsem chápán, nebo trpěn?

Je moje láska ke klukovi méně hodnotná, nebo horší, než by byla láska k holce? Otázky, na které neznám (nebo nechci znát) odpověď. Vím, že jsem milován, a vím, že miluji. Ale vím, nebo vlastně jen doufám?

U sebe jsem si jist.

Ubalím si další trošku štěstí,

udělím tím žalu pěstí,

udělím tím sobě cit,

nedržet a povolit.