Úsvit z věnce

Toto jsem psal kdyz mi na zacatku tohoto roku zemreli behem tydne dva kamaradi tak to omluvte prosim....... (p.s. jsem lama :-) )

Úsvit z věnce

Krvavé zatmění slunce, temný svit hvězd,
v temném příšeří nese se rakev, černá, těžká.
Rakev se stále víc přibližuje, nesou jí kamenné sochy, vrahové z měst,
blíží se k černému příkrému srázu, rakev letí dolů, ve svitu krve je lesklá.

Další malý červ, další popelnice rozhrabaná, tak skončily mozky světa,
další den, další težký spad nedýchatelného spalovného kouře z pece,
Teď všichni vědí, zamčení... jak dopadnou... bude po nich jen rakev... bude veta,
nikdy se lidé nepoučí, zůstane jen hřbitov plný rakví.... kostí... a pohřebního věnce.

Z hrobu trčí hlava, napůl otevřená, červi rozežrali mozek,
zůstal jen otevřený, zamlžený tupý výraz ochotného člověka.
Další hrob je připraven, stále otevřen, čeká, nedočkavý, dichtivý... je jako tupohlavý mezek,
rakev... další, pobitá okovy, plná trní,člověka a švába, klesá dolů.... čeká jí studená kobka.

Popel, sype se všude kolem urny jen né do ní,
odlétá, dalko do okolí, po světě, do černého závoje světa.
Satan se těšil z přízně všeho lidu, nebáli se... klečeli... pokorně při bičování,
krev všeude na rukou, na nohách, studeném těle...vězeňské cele která je tak krutá.

Kat dokončil svou práci, další klava spadla do košíku s panenkami,
oči v čerstvé hlavě vidé jen hadrové panenky jak se mu smějí že je sám sebou.
Před pekelnou branou teď muž stojí, ďábla o další šanci prosí.... s vysokými kramflekami,
Jeho rakev se blíží, už jí nesou, tupé zombie, jeho příbuzní... pomalu se ke svahu vlečou.
*
Začala pršet krvavá pomsta z chmurného mraku,
začal další temný věk, věk bláznovství a strachu.
Vše popisují náhrobky a kříže, poseté útžkami z šatů a plechu,
přes všechny pochodně podél cest, schromáždil se lid.... klečí v nicotném prachu.

Kdysi louka plná květin, radosti a překrásných vecí,
dnes jen holá pláň, plná bolesti a pachu mrtvol.
Dnes setmělo se brzy, temný pekelný pán je zde...... tak přeci,
koleje za kočárem, vyrité do obličeje dítěte...ztratilo se... na hromadě... jako hubedný stvol.

Hřbitov čeká, na každého dojde, pak člověk vejde to temné říše,
temný pán... hladový a mrzutý... čeká na svůj oběd.....na lehkomyslné duše.
Hvizd z dáli jako znamení prokleté demony a magií... čerstvou krví.... naplněná satanova číše,
už jen netopýr mžourá očkama po hřbitově, jen drápky svírá lidskou kost.... zavešen nudně na střeše.
*
Život dostal nové jméno, nové cosi v třesku bolesti,
pro kruté černé stromy není život nejakou starostí.
Teď už jen krvavé zatmění ukazuje zkázu .... v železných rukavicích sevřené v pěsti,
přátelé vymizeli, teď skončil jeden příběh, příběh smutného pohřebního věnce.... co visí nad místností.

---