Zmatek v hlavě

Když depka útočí.........

Ráno mě probouzí hlas nového rozbřesku.

 Vylezu z postele,stereotyp bez potlesku.

Noc bezesná,chlad po celém těle cítím.

Podzimní krásu přehlížím,když se řítím.

Zrychlený tep rozlévá teplo do mých cév.

Rychleji a všechno nechat daleko vzadu.

Jak zbavit se stínu a nesetnout si hlavu.

Musím ho setřást ze sebe a najít nového přítele.

Ta chuť je větší,než schopnost mého těla.

Špatný krok a tvrdý dopad jak zbloudilá střela.

Jak vřelé,horkéjsou proudy krve.

Tak,jak dotek Tvých rtů.

Není slyšet žádné vzlyky,nemohou ven z hrudě.

Ta síla roste rychle,nedá se udržet na uzdě.

Z hrdla výkřik žalostný probudil divoké zvíře.

Stěny chladné a tma kolem,to je život v díře.

Utéct,dobrý pokus,ale snaha byla marná.

Tato cesta,krásné srdce,byla hodně zrádná.

Bolest utonula sama na dně alkoholu.

O to horší bývaj rána,jak se řítíš rychle dolů.

Žal sužuje duši a tělo bičují křeče.

Ze zakletého kruhu nikdy nikdo neuteče.

Hledal jsem na zemi,snad ve všech herbářích,

Kde rostou byliny,co štěstí vytváří.

V zahradě zakleté co nejdál od lidí.

Kdo tam jen dolétne pro odvar jediný.

Tady,kde růže roste na hromadě hnijícího masa.

A každého zajímá jen jeho kapsa.

Kde vůně mísí se se smradem,až rozum otupí.

Nikdo se neohlédne,když bolestí někdo zaúpí.

Každý hledá nebe při utěšující masturbaci.

Za bílého dne opilec na ulici zvrací.

Zprávy o sebevrazích už dávno přestali dávat.

A kdo se ještě nezbláznil,začíná mu hrabat.

Pohřbývám v sobě naději na ostrov jménem štěstí.

A kdo řekne slovo láska je sražen tvrdou pěstí.

Já jednou jsem ji zahlíd,jen mžik krátký,

Dívala se z Tvých očí,než utekla zpátky.

Vůně Tvých vlasů mi tu lásku připomíná.

Se vzpomínkou do podvědomí přichází strach.

Že se láska neztratila-já jsem sprostý vrah!

Nevháněj mě do náruče,prosím,jiným ženám.

Já o Tebe chci bojovat,nikomu Tě nedám.

Bez Tebe cítím se nahým a bosým.

Jen žádám novou šanci

-o lásku,soucit neprosím!

---