Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCesta domů
21. 02. 2005
1
0
1111
Autor
Widocq
Cesta domů
Les, křoviska, cesta polem, dlouhá cesta....
jdu dál, ze světa... s klouboukem se sojčím pérem, jdu kolem vesnických krámů.
Pískot nikdy nepřekryje překrásný šum přírody... je tu velká ozvěna,
jdu dál svou cestou, cestou přes lesy, údolí.... jdu... kam? přeci domů....
Hory, kopce, kopečky, údolí,
jdu dál svou cestou.. tam někam k úsvit, ke strůjci vjemů.
Jen holá kostra u cesty ukazuje směr, přes nespočet velkých polí,
ukazuje dolů, tam k velkému obsidiánovému mostu,.. jdu... kam?Přeci domů....
Hvězdné nebe,mléčná dráha... věčně studená,
jdu svou cestou, přes hroby, přes ploty, přes větve stromů.
Cesta, přes vesnice, města, hrady,zámky, zdá se mi být věčná,
teď jdu dál za svým úsvitem, jdu dál za svým snem.... jdu... kam? Přeci domů....
Svit lucerny, následován svým stínem, jdu dál,
jdu svou cestou, přes ledové pláně, pouště, jdu přes velké stepi, jdu kolem lomů.
Praskání ohně, skákání plamínků na dřevě, žhavé uhlíky mají bál,
vzpomínám na koláče,buchty... co dostal jsem od matky.... už půjdu... kam? Přeci domů....
Teď plavím se přes řeky,oceány, velká jezera,
už jsem na druhém břehu... plave tu nějaká potvora, všude plave plno krámů.
Co se stalo? Proč všechno ztichlo, voda, úsvit, tlukot srdce, jen hustá pára,
kocábka se pomalu doploužila k břehu, vyskočil jsem.... jdu dál... kam? Přeci domů....
Teď jsem tu, cítím vůni koláčů, buchet, našich růží,
odešel jsem dávno, nic se nezměnilo, kocour leží pod oknama.
Dnes ušel jsem kus života, prošel jsem kus své minulosti a došel zpět... svěží,
teď vím co bylo to za sen, krutý, a pravdivý... teď vím... jsem tu... kde? Přeci doma...
Les, křoviska, cesta polem, dlouhá cesta....
jdu dál, ze světa... s klouboukem se sojčím pérem, jdu kolem vesnických krámů.
Pískot nikdy nepřekryje překrásný šum přírody... je tu velká ozvěna,
jdu dál svou cestou, cestou přes lesy, údolí.... jdu... kam? přeci domů....
Hory, kopce, kopečky, údolí,
jdu dál svou cestou.. tam někam k úsvit, ke strůjci vjemů.
Jen holá kostra u cesty ukazuje směr, přes nespočet velkých polí,
ukazuje dolů, tam k velkému obsidiánovému mostu,.. jdu... kam?Přeci domů....
Hvězdné nebe,mléčná dráha... věčně studená,
jdu svou cestou, přes hroby, přes ploty, přes větve stromů.
Cesta, přes vesnice, města, hrady,zámky, zdá se mi být věčná,
teď jdu dál za svým úsvitem, jdu dál za svým snem.... jdu... kam? Přeci domů....
Svit lucerny, následován svým stínem, jdu dál,
jdu svou cestou, přes ledové pláně, pouště, jdu přes velké stepi, jdu kolem lomů.
Praskání ohně, skákání plamínků na dřevě, žhavé uhlíky mají bál,
vzpomínám na koláče,buchty... co dostal jsem od matky.... už půjdu... kam? Přeci domů....
Teď plavím se přes řeky,oceány, velká jezera,
už jsem na druhém břehu... plave tu nějaká potvora, všude plave plno krámů.
Co se stalo? Proč všechno ztichlo, voda, úsvit, tlukot srdce, jen hustá pára,
kocábka se pomalu doploužila k břehu, vyskočil jsem.... jdu dál... kam? Přeci domů....
Teď jsem tu, cítím vůni koláčů, buchet, našich růží,
odešel jsem dávno, nic se nezměnilo, kocour leží pod oknama.
Dnes ušel jsem kus života, prošel jsem kus své minulosti a došel zpět... svěží,
teď vím co bylo to za sen, krutý, a pravdivý... teď vím... jsem tu... kde? Přeci doma...