Pohádka o mocném vládci

Žil byl v královském paláci s hliněnou střechou jeden mocný vládce. Byl tak mocný, až mu z toho vypadaly všechny vlasy a narostla třetí noha. Jednoho rána, když se probudil ve svém brlohu, prohrábl se ve vousech a slavnostně zapálil svůj osobní hřeben, který následně tajně zastrčil pod koberec. Pak přišel jeho osobní sluha s ručníkem na hlavě a zakokrhal na dobré ráno.

"Máš chuť cinkat do skleniček?" zeptal se ho vládce a vyklepal si z boty žábu. Sluha si třikrát důležitě zaťukal lžičkou na bradu a pravil: "Chci strouhat vajíčka."
"Ty jsi pěkný ptáček," usoudil vládce a přimhouřil oči. Vtom viděl, jak vodník vylezl na železný pařez, stopnul si hrocha, který zrovna šel okolo, a nalepil mu na ocas známku kvality.

"Půjdu se podívat, co se děje v mém království," řekl vládce a na počest toho, jak moudrý to dostal nápad, rozčtvrtil rajče a naházel ho do neznámé trubky trčící ze země. Pak si zalepil díru na ponožce izolepou a vyrazil. Přišel k tunelu, kde zbloudilý pekař skákal přes švihadlo a přitom hulákal. Když uviděl vládce, labužnicky snědl smaženou klobásu a dal se na útěk.

Ten ho nechal být a zkoušel jíst zmrzlé šišky. Pak vytáhl z kapsy teploměr a zašeptal: "Hej, rychtáři!" Místní rychtář právě zkoušel přilepit rychlovarnou konvici k dřevěnému stožáru a když slyšel, že ho volá vládce, zadupal plechovku do země. Za chvíli přijel do lesa luxusním autobusem a na úvod zatančil vládci tanec v rytmu kankánu. Vládce vzal jakousi měděnou rouru, která visela na stromě, nacpal do ní pomeranč, důkladně ji zakryl kapesníkem a zapečetil. Pak jí podal rychtáři. "Hoď ji do ohně a inhaluj z ní výpary."

"Ó děkuji, mocný vládce," řekl rychtář, pokynul na rozloučenou žirafě vykukující z důlní šachty a zmizel. Vládce se rozhodl, že se podívá na nedalekou horu, kam chodí potulný horník krmit chobotnice uzeným masem z dovozu. Vtom však kolem proletěl ježek, který na něj šibalsky mrknul a podal mu doušek lahodné kávy. Za ním uháněl medvěd brtník a u toho zpíval státní hymnu. Nakonec si vládce nakrájel žaludy, obarvil je nazeleno a šel domů.

A od té doby sedí doma v umyvadle, počítá mouchy, které se přilepily k jeho vousům, nohama se pokouší spravit budík, který našel na skládce a tleskne pokaždé, když okolní žížaly začnou smekat klobouk. A žije takto dál a jestli neumřel, hnije tam dodnes a to je konec pohádky.

Dobrou noc, milé děti.