Srub v lese

Srub v lese

Tichá noc, všechno uslo... jen v díře ve střeše se ted dívají andělé,
na nás, na naše sny.. na naše dobré skutky.
Dívají se svým šťastným ustaraným pohledem... brány pekla jsou stále bdělé,
vždy připravené... začíná vstávat slunko... z červánků... vystupují jeho paprsky.

Jen díra v staré doškové střeše zůstala... a po andělech ani stopa,
papírek na podlaze... "Správná je jen tvá vlastní cesta".
Otevřou se dveře... starého srubu v lese... u potoka... a všude mravenců kopa,
cesty ode dveří jdou... jen si vybrat... skalnatou, trnitou.... nebo krásně dlážděnou.... rukou kata.

Jedna cesta dlouhá.... k dalšímu starému srubu vede, druhá krátká... k honosnému zámku,
teď na kterou se dát? papírek z podlahy v děravé kapse ještě spočívá.
Tichý šepot větru kolem hlavy... v listí stromů.... vyhání ven z postele... tam za řeku,
tichý hlas.... říká jen "Pojď ... pojď... pojď dál ke mě!".... tak sladce to zpívá.

Šel jsem svou cetou... jen tou mou... kopcovitou skalnatou.... trnitou,
přece je nutné něco na té cestě vykonat... jednou na konci u malého srubu.
Malý srub s názvem "Osud je náhoda"... čeká na všechny.. až někteří dojdou,
jiným až se zámek před očima rozplyne a všechno kolem něj uhyne... tam u smutného dubu.

Snad ta babička co podala mi buchty dál na cestu.... byla hodná,
možná že jí ještě jednou potkám... snad... jen se odvažuji... doufat. *doufá*.
Člověk z dlážděné cesty také dostane buchty... tam na dlouhou cestu... a doufá... že jí překoná,
další rozcestí... buchty už žádné jen vůně sýra nebo kuřete lačně lesem létá... a nahlas zoufá.

Naštěstí... papírek se mi v mé kampse houpá... vím kam mám jít..
je mi libá... tak krásně voní... je přitažlívá.. vůně sýra.
Ostatní ať jdou si třeba pro kuře nebo dušeného slona... já jdu svůj sýr jíst,
sýr měkký... s chlebem.. dokonalý, dobří lidé ještě existují...je tu ještě víra.

Ostatní cpou se slonem... kuřetem, jsou plní a zjistí že nic nesnědli,
nacpali se vlastní hamižností a lakotou... ani psovi tu kost nedali.
Už radši jdu cestou dál.. k dalšímu srubu "Konec cesty"... ať jsem tam už v neděli,
ostatní už tam stejně skoro jsou... i když se cpali jsou přede mnou... zkratkou zase vše zkrátili.

Docházím ... ubývá sil... což ... jdu spát zítra neděle jsem kousek,
kousek od dveří s nápisem "výtej"... ráno jdu dál... krok za krokem... ujídám z chlebu.
Ostatní už tam jsou... už se tam baví... jak všechno šli.... co zkrátili... jaký byl ostatních v trní jek,
došel jsem také... už je večer.. spím... pod děravou střechou... malého dřevěného srubu.

---