kroky

Nezpochybnitelně se kroky podepisují do chodníků stejně rychle jako do pískových cest,

vidíš, ani prach se nezastaví. Teď smažu všechny doteky, i když vím, že věda je úplně zbytečná,

když selže komunikace, a zapomínám.

A ty!, dokážeš cokoli hned opustit? Víš co je to svoboda v zákonech paradoxu.

Ty! Poloviční člověče, dokážeš vše opustit?

Začni mluvit v číslech a ostříhej se, ať tě už nikdo nepozná v tvém novém životě za zdí,

co okem nepřehlédneš, z betonu, nahoře s ostnatým drátem.

Zbývá jen omluvit se, že jsem tě roztrhal, nemyslím to zle, ale i zabít je málo.

Spálit nestačí, rozkopat nepomůže.

Zbytečné opakuj slova, opakuj slovo „zbytečné“. V den kdy selhala komunikace.

Mluví se olovem.

Neměli se mě ptát. Neměli se mě ptát: proč to děláš.

Protože chci slyšet jak rezonuješ. A pochopíš to? To asi nikdy….

Důležitější než průkazy jsou pro ně sériová čísla za krkem.

Slyšíš, já chci to slyšet. Chci slyšet jak rezonuješ!

A je to hudba, co nezopakuješ.

S vědomím vykladače snů chodím už týdny po té dlažbě.

Týden po stejném chodníku, dokážeš ten beton opustit?

Nebo si snad myslíš, že dokážeš stát jen chvíli rovně?

A přitom z tebe kůže jen odprýskává jak stará barva.

Přitom jsi víc než stroj, nespočet buněk, víš to a co teď budeš dělat?

Dokážeš cokoli hned opustit? Zkus otisknout svou tvář v toku času.