Nasrat!

Nasrat si na hlavu a pořádně rozmazat.

Nasrat a nemít nic.

Krást abys přežil, a dál? Víc?

Jako jehla v kupce sena

(BTW. dost trapná metafora)

nevíš kdo jsi a neznáš svoje přátele

a vlastně neumíš vůbec nic.

(kolikrát sem tohle už řek?)

Furt doufáš,že všechny nasereš

až hodíš mašli,pak poznáš kdo měl tě rád.

"Ale to je kurva trošku pozdě."

Nojo ale co jinak? Večně se pereš se svym mozkem

a myslíš že občas víš kde seš.

A pak možná chlast

a trošku ganji je tvoje jediná radost.

Všechno si posral a jestě zkusil znovu.

a posral a zkusil zas.

Pak hledáš díru někde v mantinelu.

a nevíš jak doplnit rým.

(sper to ďas?)

Cestou domu pod hvězdnou oblohou

kračíš a pod nohou křupe sníh.

S láskou svou, kámoši ti pomohou

sakra , přestaň pít ten líh.

Nemáš nic a nevíš více.

zkus ještě jednou žít

(prokletá naděje ničí tvé plíce

[a mozek taky])

Nebo ne. Začni spíš blít.

Nic jineho už nezbejvá.