Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJeštěrčí trilogie
Autor
Meribet
To jsem napsala a je to napsané... je to dlouhé, ale nejde to oddělit, tak se omlouvám :)
Ještěrka
VÍTE, KDYŽ SI PŘEDSTAVÍTE HRUŠKU, UVIDÍTE HRUŠKU. A NA TÉ HRUŠCE JEŠTĚRKU.
ZELENOU HRUŠKU, JAK VISÍ A MALOU ZELENOU JEŠTĚŘIČKU, JAK SE DRŽÍ NA HRUŠCE, OBÍHÁ OKOLO A OČKA JÍ ZÁŘÍ, PROTOŽE BĚHÁ OKOLO HRUŠKY.
ALE KDYŽ SE DÍVÁTE NA TU HRUŠKU, NECÍTÍTE STEJNOU RADOST? ŽE ZRAJE, PROTOŽE NA NÍ SVÍTÍ SLUNKO A ŽE TA JEŠTĚRKA MŮŽE BĚHAT OKOLO TÉ HRUŠKY?
ŽE TA HRUŠKA VISÍ NA STROMĚ, STROMĚ, KTERÝ MÁ ZDRAVÉ LISTY, DO KTERÝCH KDYŽ SVÍTÍ ZLATAVÉ PARSKY, TVOŘÍ ŽIVOU RADOSTNOU KORUNU?
ZKUSTE BÝT ŠŤASTNÍ JEN PRO TO, ŽE KDYŽ SE PODÍVÁTE NA ZELENÉ LISTY, ZELENOU HRUŠKU A ZELENOU JEŠTĚRKU, VÍTE, ŽE JSOU ŠŤASTNÍ, JEN PRO TO, ŽE JSOU.
ŽE MOHOU BÝT.
TO JE ŠTĚSTÍ.
ŠTĚSTÍ JE, ŽE SI MŮŽETE PŘEDSTAVIT ZELENOU JEŠTĚŘIČKU NA ZELENÉ HRUŠCE V ZELENÉ KORUNĚ A ŽE UVIDÍTE OPRAVDU ZELENOU KORUNU SE ZELENOU HRUŠKOU A ŠŤASTNOU ZELENOU JEŠTĚRKU.
TY JEJÍ MALÉ TLAPIČKY, SVIŽNÝ OCÁSEK, JEŠTĚŘIČKA.RADOST.
Ještěrčí óda na lásku
Dny strávené s Tebou, jsou jedinečné.
Hodiny strávené s Tebou, jsou neopakovatelné.
Minuty strávené s Tebou, jsou okouzlující.
Sekundy strávené s Tebou, jsou mi drahé.
Chvíle, kdy jsi tu, jsou jako výhled z vrcholu hory,
také tak omamující a hluboko se vrývající do srdce.
Momenty s Tebou jsou natolik radostné, že i ptáci nevědí, jak to vyjádřit.
Smích jako perly cinkající o křišťál.
Radost a štěstí, pojmy, jež k Tobě náleží jako želvě krunýř,
jako lani ladnost.
Jsi tu a jsi Slunce.
Jsi tu a celá duše se chvěje pod nápory teplých vln.
Slunko jež nezhasíná.
Jsi tu a já jsem s Tebou a Ty jsi se mnou a oba jsme prozářeni vlnkami neskonalého štěstí.
Řádky mnou psané, Tebou čtené, jsou proto,
aby sekundy, minuty či hodiny nebyly samozřejmostí.
Jsi Slunce, dáváš život a každá vteřina je dražší než ta předešlá.
Probodené ještěrčí srdce
Máš mít radost a pukáš žalem. Hrnec sebelítosti přetéká.
Teče do žaludku a celý Ti ho obrací naruby.
Jak tomu zabránit, když jsme tak smrtelní?
Slunce vyhaslo.
Ptáci zmlkli a němí popadali, holé nožky se ani nezachvěly.
Vzduch se nedá dýchat, voda se nedá pít a je těžko nezvracet své sliby, svá předsevzetí.
Svět je plný lží a pravda zbitá a potlučená se choulí nahá sama v rohu.
Tóny, jež mají uklidnit, trhají uši, slova, co mají utěšit, tolik zraňují.
Nikdo mi nerozumí, říkají poéti a každý je chápe.
Což takhle všichni mi rozumí a proto jsem tak sám?
Jak popsat něco, na co slova nestačí..
Když mrak zahalí svit, někdo jen romanticky vzdychne, někdo se roztřese zimou a jiný chce říct, jakou má v duši spoušť.
Skládku.
Skládku, která svými jedy rozežírá okolí a jestli jí někdo neodstraní, květiny tam již nikdy neporostou...
Skládka jménem srdce...
Jak smutný je osud těch, jež si myslí, že jejich osud je těžký.
Někdo nám vybral úděl žít tu a my ho plníme, aniž bychom poznali našeho obdarovatele.
Tiché kroky, tiché šlépěje měsíčnou nocí, zasněženou krajinou.
Když tu náhle..........vyskočí zajíc. Chundelatý kožíšek se třpytí a on nechápe, proč se smějeme, proč pláčeme, proč nosíme žal.
Proč ty smutné vzpomínky nejdou navždy vymazat...
Proč si bereme na sebe masky, když to pod nimi tak svrbí...
Proč si na ruku dáváme smuteční pásky, temné jak slzy lásky, pro někoho, koho jsme neznali.
Nejde někoho poznat.
Řekněš, já ho znám, ale nevíš o něm vůbec nic.
Můžeš o něm psát lyrické básně, můžeš napsat úvahu, ale prostě ho nepoznáš...
Ámen, řekla malá myška a zakousla sýr...