Mentálně zaostalé babičky

mávej taky, nic jiného snad ani nejde

 

Mentálně zaostalé babičky mávají okolo projíždějícím vlakům, pojď budem mávat taky.

Co tak krásně zpívá a hraje ve větru, není zpěvák, ale démon, který mu sedí na rameni.

Andělů je tu spousta. Je jich tu spousta, někoho z nich už určitě poznáš. Sedí vždycky na stejném místě,

v tom pořád stejně rezavém vlaku.

Nic na tom není, budem mávat taky.

Zbytečné jsou všechny naděje, když polyká tě moře. Bez očí a myšlenek, teď moře polykej.

Rudé mraky nad světem, něco hoří, asi. Je to v celku možné…. Budem mávat kouři!

Někde v přítmí svého ticha, svého šílenství, neslyšíš pak odpověď, kterou nečekáš.

Někde v přítmí a šepotu svého ticha jdeš někam v dešti a nejde se zastavit.

A pak taky nejsou jenom prázdné tváře. Černé otvory v lebce nějaké krysí lebky.

Pythagorova matematicko-náboženská sekta, jak ožralí skautíci, cupitají někam na vlak.

Pojď zamáváme idiotům, pojď budem mávat taky!

Někde v přítmí a šepotu svého ticha, svého šílenství. Neslyšíš pak odpověď, kterou nečekáš.

Je jedno jestli,…

Jestli je jaro, nebo podzim. Vždycky zbude dost mlhy pro Hamleta.

Jestli ale i přesto jsou nějaké obtíže, tak jenom s dávkováním.

Kdy přestat, co nerozbít, koho nechat a do koho se pustit.

Pojď, zamáváme práškům. Pojď budem mávat taky.

Půjdeme tiše, dešti budem mávat, nikdo nás nepozná. A pak se vrátíme. S hlavou sklopenou.

Není to tak těžké.

Je to asi strach, co se na mě dívá, z jeho očí. Když se někam, ve svých snech pak dostane.

Hloupá ironie, rozbít svět, co se ti tak líbí.

Rozbili jsme pár věcí co se daly, aby to moc nebolelo, ale šlo to vidět, i z dálky.

Pojď, budem světu mávat.

A ráno jsem na záchodě zakopl o brouka, nevím kdo se koho bál víc.

Za vandalismus se dávají těžké pálky. On člověk nesmí vlastně nic.

Svoboda podle pravidel!

Někoho se to možná netýká, někomu to je asi jedno, otevře dlaně a někam jde….

Ruce pořezané od skla se schizofrenií výčitek svědomí.

Pojď, budem pravidlům svobody mávat!

Rozbili jsme pár věcí co se daly, aby to moc nebolelo, ale šlo to vidět, i z dálky.

Strhali zelené cedulky ze stěn, protože není úniku. Exit je jen slovo, hloupá provokující mystifikace.

Lákadlo, útěcha, pro děti před požárem. Neutečeš! To musí být každýmu jasný.

Oni tohle nechápou a přišijou ti obecné ohrožení, protože to oni můžou.

Pojď, budem jim mávat!

Rozbili jsme pár věcí co se daly, aby to moc nebolelo, ale šlo to vidět, i z dálky.

Tak pojď, budem si mávat. Ty budeš někde stát a já ujíždět do nekonečna.

Můžem se pak i vyměnit! Proženeme promáčené kapesníky z okna, ve větru nějakého vlaku.

Setrvačnost je vítr, šli jsme daleko za kopce. Pohřbít a zakopat logiku. Aby ji nikdo nehledal.

Někteří se nevrátili, nemohli se rozloučit, někteří z nás zemřeli už po cestě.

Pojď, budem hloupé logice mávat.

Prázdné otvory krysích lebek….

Pojď budem mávat, protože jedem ve vlaku s větrem někam pryč!

S květinou v ruce namísto lebky, s květinou co promluví.

Pojď budem mávat taky!. Taky Hamletovi.

---