Přání k narozeninám

Vím, na písničku je to moc...ehm...rozsáhlé...ale možná přece..

Přání k narozeninám

S temnem co v hlavě mám trochu světla se mísí,
to čísla jdou na návštěvu, osmnáctko, ty šťastná prý jsi.
První přání na kousku pergamenu,
říká mi, že všechny špatné dny zapomenu
a štěstí přijde samo, vždyť se není o co snažit,
stejně se všichni budem za své hříchy v pekle smažit.

Přípravy vrcholí, oslava již začne v mžiku,
ještě jsem v kuchyni a v předsíni kdos tiskne kliku.
Smažený humr, karbanátky v prášku,
mrtvá krysa do guláše a několikrát vína flašku,
někdo buší na dveře, á jdou nám první hosti,
jen se tiše obávám, zda bude jídla dosti.

Opatrně kliku tisknu, však rázně rozletí se dveře
a někdo do ucha mi říká, že prý přijít nikdo nechce,
proto on, ač nezván, pozdravit mě přišel,
protože od někoho o oslavě velké slyšel.
Další jsou již na cestě, aby smutno nebylo mi,
řekl a práh překročil, nevšímal si, že jdou na mne mdloby.

Svátečních zákusků nikdo se nedotýká,
kdopak se to tu směje, mně se špatně dýchá.
Hosté tlumeně se mezi sebou baví,
o tom, že poslední vlak tu už brzy staví.
Alkohol dochází ale není kdo by ho pil,
na co všichni čekají, vždyť nejede vlak do Termophyl,
šlapeme si na paty ale krom mě tu nikdo není,
snad konec snu už bude a sladké probuzení…

Pak se mi představil, že Děs je jméno jeho,
že v tomhle domě temno mám jen malilinko štve ho.
Když ruku jsem mu nabíd, prý kabát odložit si nechce,
že ztratil by se tady v té tmě lehce,
pak natáhl ruku k vypínači a zhasnul světla v domě,
nevšímal si toho, že silně nelogické to je.

Neštěstí samo nechodí a tak, ač zván nebyl,
přišel s ním nakonec i jeden malý debil.
Ten hned hrnul se ke mně a slintnul mi na podlahu,
že není žádný blázen, co já mám proti němu,
Neštěstí však pohotově zachraňuje situaci,
prý ho hned mohu vyzvat k smutečnímu tanci.

Za nimi Nenávist a Smutek, jaký to krásný pár,
ve dveřích mi zvesela přejí, aby kdos mi z plachet vítr vzal.
Někdo začal hrát na klavír smuteční variace,
nevzpomínal bych si, že to jde, vždyť mu chybí všechny pražce.
Kdosi venku mi snad z dlouhé chvíle bourá plot,
Neštěstí říká, že to paní Slepota nemůže najít vchod.

Svátečních zákusků nikdo se nedotýká,
kdopak se to tu směje, mně se špatně dýchá,
hosté tlumeně se mezi sebou baví,
o tom, že poslední vlak tu už brzy staví.
Alkohol dochází ale není kdo by ho pil,
na co všichni čekají, vždyť nejede vlak do Termophyl,
šlapeme si na paty ale krom mě tu nikdo není,
snad konec snu už bude a sladké probuzení…

Zmrzlí ptáci na fontánce byli oškubáni velmi hladce,
to Lakota kolem prošla a usmála se na mne sladce.
Pak ale tma se zavlnila, jen kousek za ní,
úsměv ztuhl jí na rtech, přikašlala zvláštní paní,
ta se celá třásla, ale aspirin nechtěla,
zda rýmu prominu jí, suše na mne chroptěla.

I Závist – ta babizna jedna zlá
přišla ke mně domů s Nenávistí se prát.
Kdo z nich horší je a kdo víc vyvolá v lidech zloby,
Nemoc se do toho plete, že má u Smrti schované zuby.
Nemůže jíst a hladová je jak dva vlci,
žádá mne o kaši, že je to má poslední noc přeci.

Znovu zvonek zvoní, no ten nad dveřmami,
ač nic nepil jsem, jazyk plete se mi,
ten děsivý zvuk znovu nese se ztichlým domem,
Bůh ví kdo to bude, raděj spěchám otevřít honem.
Žal tam smutně hledí na mě, v tváři těžce pořezaný,
že ruší mne dnes večer, zda nejsem rozhněvaný.

Svátečních zákusků nikdo se nedotýká,
kdopak se to tu směje, mně se špatně dýchá,
hosté tlumeně se mezi sebou baví,
o tom, že poslední vlak tu už brzy staví.
Alkohol dochází ale není kdo by ho pil,
na co všichni čekají, vždyť nejede vlak do Termophyl,
šlapeme si na paty ale krom mě tu nikdo není,
snad konec snu už bude a sladké probuzení…

Když po koutech se rozhlížím, někdo tady ještě schází,
to Lež všudypřítomná stále nepřichází.
Prý má pro mne vzkazy od lidí, kteří snad přijít chtěli,
a také by přišli, jen kdyby cosi kdesi nebylo by a jen kdyby směli.
Když znovu hosty počítám, kdopak se to krčí v rohu?
To Samota, kde se vzala? Propíjí se do namolu.

Pak pohledem o mne zavadila a já hned věděl, co se stane:
„Vidím, že jak já jste sám, tak si přisedněte, pane.“
Poslední host nepřítomen, Nemoc říká, že přijde brzy,
nevím proč ale na skráních Žalu se lesknou černé slzy.
Jedna flaška, druhá flaška, víno lahodné je,
se Samotou se pije dobře, i když se zdá, že těžké to je…

Sváteční zákusky plíseň zcela pohltila,
Smrt prý již za mne Chárónovi zaplatila,
všichni mí hosté teď tu na mne smutně hledí,
jen Slepota říká, že jí cosi kdesi svědí.
Alkohol došel a prášky se válí po podlaze,
debil suše prohlašuje, že oknem by to šlo snáze.
Smrt klepe na okno, plášť se jí černě vlní,
snad konec brzy bude bez velkého utrpení…

---