Gabriel

...

klečí,

hledí,

Do tmy pro něj průzračné,

na jejímž konci jiskra plála.

Ne jiskra

toť plamen.

 

Pohled jeho byl čistý,

jezer průzračných,

vírou pevný,

ani slunce jasnější.

 

Pohled.

který kráčel.

Tiše.

Rychle.

 

Tmou cestu znal

jak za jasu

 

Pohled hořel dál,

až za konec konce tmy,

ještě dál.

Tu se zastavil.

 

Tam jeho pohled zplál

a nedovolil tmě jít dál.

Jak dotkla se,

se spálila.

 

Nato jiskra se vrátila

Proťala tmu!

 

Za sebou zlatou nit táhla

Rychlostí vln!

Rychlostí blesku!

se táhla

 

zpět do jeho očí,

 

očí

 

Gabriela.

 

Poté vstal,

svou ruku k mé vztáhl

a hladká, jemná

mou obejmuůa,

tu se svět zády ke mně otočil...

...

Jemně, vedl mně

budoucí přítomností,

minulou současností.

 

Němými slovy děl mi:

"Jsi v bezpečí,

jsi při mně."

 

Děl mi můj anděl,

anděl

jménem

 

Gabriel

---