Pokorná M.

Jaj holá moja, holá,

ta mňa pálí,

mám já vyplaceno,

za své zlodělání.

Abych si já vzpomněla,

že mám modlit

sa ja k Pánu,

že zapomněla jsem

na čistou samu Máriapannu,

že zpustla moja duša,

jak na polaně boží muka.

A půjdu já,

vyjdu na polanské vrchy,

pohlédnu ti do tvých umučených očí,

prosit budu o naději,

bych zpátky dolů do doliny

sešla celá,

nerozsápali mňa vlci,

co ovečky tvé, můj pastýři,

ve slabosti hříchu a nepokory,

nahaňajú ku svému (moci)pánu do náruči.