PARALELNÍ SVĚT-25

Podplukovník Michal Novotný a generál Smith Stevenson jeli v civilním oblečení v automobilu a směřovali do centra Prahy.     

  Novotný sedící za volantem pojednou zpozorněl, když uslyšel v naslouchátku hlas nadporučíka Mirka Vincenta. Ten mu vzápětí oznámil vniknutí majora Karla Pokorného a kapitána Jana Skácela do kanalizace.
„Pane generále, tak už se major s kapitánem dostali do toho kanálu,“ informoval generála.
„Celkem mě fascinuje, jak všechny vaše akce přitahují komplikace,“ mínil Stevenson.
„I sebelépe naplánovaná akce nezaručí, že vše bude probíhat hladce.“
„V týhle akci jde však o hodně.“
„To je pane generále mně i mým mužům jasné.“
  O pár minut později podplukovník auto zaparkoval v jedné ulici, která byla nedaleko Václavského náměstí. Oba z něho vystoupili, načež pozvolnou chůzí prošli celou ulicí.
„Tak ať vám pane podplukovníku vše klapne,“ řekl generál Stevenson, který si na krk zavěsil dobový fotoaparát. S tím začal vypadat jako novinář, což měly případně potvrdit i falešné doklady, které měl při sobě.
„Ať vám to hraní na amerického žurnalistu vyjde, pane generále,“ mínil podplukovník Novotný. Pak si to každý namířil jiným směrem.
 Václavské náměstí žilo přípravami na vojenskou přehlídku wermachtu. Nad tím vším byla modravá obloha s rozzářeným sluncem. Byl to typický letní den, jehož ospalou atmosféru naruší přehlídka. Novotný chvíli zrakem přehlížel dění na podlouhlém náměstí a pak si na oči nasadil dobové brýle. Vzhledově vypadaly obyčejně, ale jejich obroučky skrývaly speciální čipy. Podplukovník pravý ukazováček přitlačil na tu část obroučků, který spojoval obě části brýlí. A poté přes skla mohl vidět i věci, které kolem sebe vytvářejí ochrannou clonu proti spatření. Brzo tedy nad Václavským náměstím uviděl podlouhlý válec s malými radary. To byla průzkumná sonda, kterou se dalo na určitou dobu proniknout proti času do budoucnosti. Minulý den jí právě oni vyslali, ale ztratili s ní spojení. A právě ta chvíle, kdy k tomu mělo dojít, se blížila.
„Pane podplukovníku, zhruba za deset minut přestane být sonda ovládána,“ uslyšel v naslouchátku hlas nadporučíka Vincenta, který na dálku řídil miniletadélko. To se pohybovalo nad náměstím a bylo vybaveno mikrokamerou. Také mělo kolem sebe také vytvořenou ochrannou clonu a Novotný jej rovněž díky brýlím viděl.
„Ano vím. Přemístím se do telefonní budky,“ pronesl šeptem podplukovník do mikrofonku, který měl ukrytý v límci. Poté šel rychlým krokem po chodníku, a když byl dva metry před telefonní budkou, tak náhle do ní vstoupil německý důstojník.
„Krucinál!“ procedil mezi zuby, protože právě z ní hodlal vyslat záchytný paprsek, co ukrývalo speciální mikrozařízení v hodinkách. Tím chtěl klesající sondě zabránit, aby se ocitla na povrchu Václavského náměstí. Protože by hrozilo, že o stále neviditelnou sondu by zakopávali lidé.
„Zbývá už jen pět minut, pane podplukovníku,“ ozval se opět nadporučík.
„Budu muset to zachycení províst vodsaď,“ řekl šeptem Novotný a opřel se o kmen stromu. Ve stejný okamžik zavrzaly dveře telefonní budky a důstojník z ní odešel. Podplukovník okamžitě udělal dva rychlé kroky a za chvíli byl v budce. Rychle vzal do ruky sluchátko, přičemž se zadíval k obloze. Sonda stále stála nepohnutě na jednom místě. Poté si vyhrnul levý rukáv a prsty pravé ruky se dotkl hodinek.
KONEC DVACÁTÉ PÁTÉ ČÁSTI