Vždy zvláštní

Tanečnice co v měsíčním světle se vlní,

její šat se pod lehounkým vánkem zved.

Do obličeje vlasy jí spadly a ladným pohybem,

lístek ze stromu se smet.

Čarovným šátkem zahaluje mlhu,

bosou nohou přešlapuje v mechu.

Vytváří si svět svou krásou,

bojuje s vytouženou láskou.

Její přítel - malíř velký,

kouzelným stětcem maluje svět.

Vyčaruje přání její

a oči, pokusí se ji splést.