John, Peter, Marika a Buddy

5. 3. 2005 11:35

v kavárně, kolem poledne

John: Kdy vyrazíme?

Petr: Kolem 10. Jo Mariko?

Marika: Hmmm…hmmm…

John: Stihneš to?

Marika: hmmm…hmmm…

 

později, když Marika odešla:

Peter: Poslyš, Johne. Nějak si mi to nezdá…

John: A co?

Peter: Marice se s námi moc nechce, nezdá se ti?

John: Myslíš?

 

k večeru po telefonu:

John: Mariko, seš si jistá, že chceš s námi jet?

Marika: Jo, jo, jen mám problém…

John: A jakej? Znáš to – „Žádnej problém není neřešitelnej.“

Marika: No, když myslíš….

John: Tak povídej. Něco je s mamkou?

Marika: Ale ne, mamka je v pohodě, jen se náhle vyskytlo něco jinýho…

John: Jako jinej problém nebo jiná akcička?

Marika: Jinej problém.

John: Tak mě už nenapínej a povídej.

Marika: No víš, jak jsem měla narozky? Naši mi koupili štěně…a když je teď mamka      v nemocnice po tý operaci – chápeš?- já nemůžu toho mýho malýho šmudlíka nechat doma, respektive nemůžu nikam jet...

John: Ale Mari – to přece není žádnej problém. Můžeš ho vzít s sebou.

Marika: Počkej, počkej….To myslíš vážně?

John: No jasnačka, že váháš! Peter bude určitě souhlasit, vždyť víš, jak miluje zvířata a ostatně já taky, tak není co řešit. Jak se jmenuje?

Marika: To je skvělý, ba přímo úžasný! Díky moc si zlato a Peter taky. Co bych dělala nebejt vás? Jo a jméno?….Jmenuje se Buddy.

John: Buddy, hmmm…Už se na vás oba moc těšíme. Takže kolem 10. se pro vás stavíme..

Marika: Jo, díky moc. Ještě furt tomu nemůžu uvěřit. Fakt díky moc!

John: To nic, bude to skvělý, uvidíš. J Papa a na zítra se pěkně vyspěte.

Marika: Ty taky, dobrou.

 

Buddy: Né vždy to s náma půjde tak jednoduše!

---