Quo vadis

Dívenko s rozevlátými vlasy,

copak jen hledáš tu této zvláštní noci?

Sněží a Ty hledíš vzhůru-

na lampy, na hvězdy, na vločky...

A svět je malý a obrovský zároveň,

celý se vejde na toto prostranství meti třemi kostely.

Jen Vítr Ti poví, že i jinde jsou i jiní lidé a jiné cesty.

Tolik by se Ti chtělo udělat pro Tvého Jediného Přítele!

Tvůj Přítel je mlčenlivý, a přece s Ním rozmlouváš.

Měla jsi někdy vůbec někdy domov?

Snad jsou Ti domovem cesty, snad je Tvůj domov všude,

protože Tvůj Přítel je stále s Tebou.

Dívenko s okouzleným pohledem,

zatoulala jsi se

nebo je právě tohle pravá cesta?

Ticho je kolkolem, mráz Tě hledí po tváři, vítr Ti čechrá vlasy.

Má Dívenko hledící vzhůru,

proč jen se Ti chce plakat?