Všelétání

Tvé údy vpluly do mně jako loď

ve vlasech chuť sténání

oči upřeně zíraly

a ticho hrdě  se vznášelo nad našimi těly

v náručí bezbřehého okamžiku

v ospalém svitu jsme se lechtali

a ráno se pousmáli nad osudem

našich pamětí

Mé tělo hořelo

a vzpřímeně kráčelo do tvých dnů

bez ptaní, bez studu a šeptání

polibkem probuzená múzou

která se naléhavě rozevřela

a dráždila všechny krásy světa

a především mě

Pro ten sen je šťastné žít

pomatená láska rozevřených křídel

pro tvé srdce

se dívám

na osud co byl omámen

Zapomněla jsem

co všechno může znamenat

polibek bez příchutě

a pohled na tebe

Otevřely se dveře

všechno se objevilo tak náhle

a ty ses otočil

za začátkem který si hrál

za králem který tě učil

za mnou

a já tam stála a dívala se

co tropíš za hlouposti