Kde domov můj I a II.

  Kde domov můj 

 

  

Mýtina to byla krásná a kusy čerstvě rozřezaných kmenů se leskly zasychajícími šťávami. Obrovské roje nakaženého hmyzu se jako řídká mlha vznášel nad hlavami špinavého stáda zvířat. Stádo táhlo od jihu a kolovali o něm prapodivné zvěsti. Vesnice až sem byly vypáleny, obyvatelstvo odvlečeno do armády.  Na mezi u vyhořelého mlýna se vyhříval šavlozubý tygr a opatrně vykusoval z hlavy porybného drobná, libová sousta. Stará Anežka přitiskla své chlupaté dítě ještě více k prsu. Den zvolna končil a nad krajinou se rozlil klid…

 

 

 

 

 

 

 

 

Kde domov můj II.

 

 

Narval se posadil a zprudka vydechl oblak otráveného plynu. Kolem byl klid, jen studený vítr se proháněl necelý metr nad jeho hlavou. Slunce již druhý den promítalo na nebe znepokojivé, kaleidoskopické obrazce. Narval seděl na kopci na studeném ohlazeném balvanu. Krásný pohled do údolí s horskou bystřinou a rozmoklou bažinatou loukou působil překlidněným , napjatým dojmem. Potůček působil líně, ve skutečnosti však veškerou svojí děsivou energii vkládal do uchování zdání ospalého vzhledu. Soustředěný pozorovatel se nemohl ubránit pocitu, že bystřina balancuje na samé hranici sil, že každou kapkou vody se hranice stále posouvá, že vše vede k nezvratnému zhroucení křehkého stavu, že každým okamžikem vzrůstá strašlivé nebezpečí, že se potok vymrští ze svého koryta a jako uvolněná hadice začne mlátit a drtit vše kolem sebe.

            Narval  o tom velice dobře věděl a ve své skrýši měl připraveno vše co by potřeboval při náhlém úprku do hor. Zahryzl se do špinavé mrkve a šikmým, podezíravým pohledem nespouštěl oči ze stříbrné hladiny. Jílovitá hlína a malí bílí hlísti mu skřípali v zubech. Mrkev byla stará a gumová, suchá a protkaná houževnatými vlákny. Ze starého stromu nad jeho hlavou se snášeli prapodivní brouci. Usedali na starého Narvalova psa ležícího opodál. Lezli po něm a schovávali se v jeho vrásčité kůži. Pes ospale klimbal a hlava mu padala na přední natažené tlapy. Narval byl dobrým pozorovatelem a tak mu také neunikla dlouhá, zaprášená kolona vojenských, nákladních aut, která se táhla údolím po polní cestě odněkud z po za kopce….