Jak se naučit baskicky aneb šílená sázka

Bylo teplé odpoledne a nad Marseille příjemně svítilo slunce. V přístavu pofukoval francouzský větřík a rozcuchával vlasy jedné postavě, která měla namířeno do nedaleké restaurace. Julie, jak se jmenovala, tam měla mít schůzku se svým velice dobrým kamarádem Jeromem.

,,Čekáš dlouho?" zeptala se ho, když konečně dorazila na smluvené místo a přisedla si ke stolu.

,,Ne, ani ne. Co si dáš?"

,,Asi jenom džus, díky. Cos mi vlastně chtěl?" zeptala se zvědavě.

,,Něco bych od tebe potřeboval, ale jak tě znám, tak se mnou vyběhneš," podíval se po Julie rozpačitě.

,,Zkusit to můžeš," ušklíbla se.

,,To můžu. Potřebuju doprovod na jeden pracovní večírek, který se má konat za měsíc-"

,,A ten doprovod mám být jako já?"

,,Kdo jiný, vždyt' víš, že nikoho nemám."

,,Ani se nedivím, že tě Dominique pustila k vodě. Taky bych nevydržela s někým, jako jsi ty."

,,Víš o tom, že jsi někdy docela drzá?" zeptal se.

,,Ale jistě, nejsi první, kdo mi to říká."

,,Tak půjdeš?" zeptal se s nadějí v hlase.

,,Ne. Můžeš na to zapomenout,"prohlásila s nadhledem.

,,Julie, prosím," zkusil to ještě.

,,Ne, já nepotřebuju vědět, koho zrovna hledá policie a koho bude hledat za týden," ušklíbla se. Moc dobře si pamatovala na jeden z večírků, ke kterému se nechala přemluvit.

,,Dobře, jak myslíš. Mám pro tebe jeden návrh. Vsadíme se a když prohraješ, půjdeš tam se mnou."

,,Jsi normální vyděrač, ale proč ne," souhlasila a čekala, co vymyslí.

,,Pokud se za ten měsíc naučíš baskicky, nemusíš tam jít. A když ne, tak půjdeš, to je jednoduchý."

O den později

Julie vešla do divadelní šatny a práskla s těžkou knížkou o stůl.

,,Musíš tady dělat takový rámus, Jul?" podívala se po ní Claire, která u stolu něco psala.

,,Jo. Stala jsem se obětí jedné šílené sázky."

,,Zase Jerome? Jestli jo, tak už by toho mohl nechat a ty taky. Jste jak malí a já nemám ani chvilku klidu," povzdychla si Claire.

,,Jen si nestěžuj. Co to vlastně píšeš?" podívala se Julie na několik papírů na stole.

,,Přece ten esej o roli v Le buté, co jinýho bych asi tak mohla psát?"

,,Aha, ale ty další papíry už k tomu nepatří, že ne?" zeptala se Julie, i když odpověd' tušila.

,,Samozřejmě patří. A co ty, už jsi to napsala?"

,,No, jak se to vezme, paní spisovatelko," odpověděla rozladěně Julie. ,,Sice jsem nad tím seděla celý večer, ale mám sotva jednu stránku."

,,Celý večer? To bych ráda viděla. S čím si to tady před chvílí, tak třískla?" zeptala se zvědavě.

,,S tímhle," ukázala Julie na tlustou učebnici baskičtiny.

,,Hm, takže ta sázka zřejmě bude to, že se máš naučit baskicky, co? A kolik času na to máš?"

,,Měsíc, akorát tu mám jeden problém. Ta učebnice je totiž španělsky."

,,Neříkalas, že španělsky umíš?"

,,No, to jo, ale ne tak dobře, jako ty."

,,Mám to brát jako lichotku? Od doby, kdy jsem chodila do školy už nějaká doba uplynula a navíc, snad si nemyslíš, že ti to budu překládat?"

,,Tak nic, no. Myslela jsem si, že jsi kamarádka," povzdychla si Julie.

,,Španělsky umíš, tak to určitě zvládneš. A Paul přece taky chodil do školy-"

,,Jasně, díky. Adiós," řekla poměrně naštvaně Julie a práskla za sebou dveřmi.

,,Možná, že hasta la vista by bylo lepší," podotkla Claire polohlasem.

O dva týdny později

,,Paule, nechceš mě vyzkoušet?" zeptala se Julie a unaveně si sedla na postel.

,,Měla bys jít spát, je jedna hodina ráno," podíval se na ni Paul ustaraně a obejmul jí kolem ramen.

,,Ještě ne, vždyt' to vůbec neumím."

,,Nechceš už toho nechat? Vždyt' dva týdny neděláš nic jinýho, než se učíš."

,,Přece se nepůjdu nudit na večírek, který pořádá policie. A tobě by to mělo vadit nejvíc, ne?"

,,Já Jeromovi věřím a rád mu tě půjčím," usmál se Paul.

,,To snad nemyslíš vážně, Paule."

O několik dní později

,,Omlouvám se, Claire. Nějak mi před měsícem ujely nervy," omlouvala se Julie.

,,To je dobrý. Koneckonců, byla to zábava, tě pozorovat," zasmála se Claire. ,,Nenaštvi se, ale s Philippem jsme uzavírali sázky, jestli to vzdáš nebo ne."

,,Zřejmě jsem tu sehrála velice zajímavou roli. Stejnak to ale bylo zbytečné, musím s Jeromem na ten večírek," povzdychla si Jul.

,,Můžeš nám dělat v St Jean de Luz tlumočníka."

,,Nevšimla jsem si, že bych se tam nedomluvila francouzsky."

,,Třeba to někdy využiješ."

,,Třeba."

Chtěla bych poděkovat všem, kteří tuhle mojí povídku dočetli až do konce. Budu vám moc vděčná za komentáře, podle kterých se rozhodnu, jestli v budoucnu napíšu něco dalšího...