Prorokova píseň

Prorokova píseň

Neuměli si vytvořit svá vlastní znamení.

Nenašli potřebu v kapce vosku,

jenž ztvrdla v levém obočí.

Jen jeden člověk nemůže spát.

Jen jeden člověk něco tuší.

Bajonetem z dob nepokojů

vryl do okenic a dvěří

fantastické tvary.

Fontána na náměstí

opět funguje.

Teď zahřmělo.

Všichni lidé, všichni zbledli.

A ti, kteří zrovna jedli,

ti přestali jíst.

Znovu hřmí a vzduch se vlní.

A z oblohy kapky žhavého rosolu

padají a padají.

Teď  z temných hvozdů slyšet je ryk.

To na jelenu cválá lidskost ztracená.

Zaječí kůstky jí chřestí ve vlasech.

Její oči jsou vlhkým mechem

a její ústa jsou potřena

směsí z lesních plodů.

Blíží se.

Je stále blíž.

Nic - jen trest.

Nic - jen trest.