Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ďáblova konkubína

18. 03. 2005
0
0
1518

Sestupuje po schodech do tajemné kobky,

v náruči dítě, asi jde sním do hrobky.

Šaty bílé až na zem spadlé, jak její tvář.

Rety rudé, dítě už vysává, krví třísní svůj háv.

 

Temnotou tančí s cháronem z loďky,

hází mu z dítěte na zem jen drobky.

Teď už v hrobce nerozléhá se křik a pláč,

musí být silná, než ulehne pod Drákulův plášť.

 

Dítě bylo však malé, ještě má hlad.

A ona už nemůže svému pánovi dát. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru