Světlem

Stala jsi se světlem mého života, mého bytí,

tvá přítomnost mne nutí radovat se z něj.

Bez tebe by svět pro mne existovat jen napůl.

S tebou jde mi všechno lépe.

Když jsem s tebou mám se skvěle, a uvnitř mne to hřeje.

Ale když ne, musím stále na tě myslet.

Vždy když ulehám do peřin,

tvá tvář se mi objeví před očima.

A tvá slova dnes vyřčená se mi v hlavě ozývají.

Ta krásná melodie mi zní v uších

a znovu se mi vybavují pohyby tvých rtů.

Přesně jsem je sledoval, visel očima na nich

A přesto se jen dívám a nekonám,

neodvážím se přijít k tobě a políbit tě.

Protože následků se bojím.

Políbím tě a co potom???

Potom nic.