Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNečekané splynutí Blíženců
20. 03. 2005
3
0
1412
Autor
Dorian
Nečekané splynutí Blíženců
( v první jarní den)
Tu rozezněl mým nitrem hlas:
„My v jedné mysli uzavření,
dosáhli jsme propojení
a pro nás je to událost.“
V okamžiku propletení
pocítili oba chvění.
Teď v sobě jsou zaklínění
a jednohlasně volají:
„Konečně jsme o skok dál!!“
Ozývá se, odráží se.
V mojí Říši, od mých skal..
„Je nádherné být sjednocení
a zmizelo i rozpolcení.“
Myslí, cítí současně.
„Budem spolu do setmění,
podaří se zachycení?“
Písmem, slovem, voláme znovu:
„My jsme Jedno, Vesmír lhal!!“
Ozývá se, odráží se.
V mojí Říši, od mých skal..
Celek cítí utrpení,
pro to naše věčné hašteření.
Právě tím soupeřením,
zpomalíme vykoupení
a energie uniká.
V jedné mysli místo není
pro emoce, cit a snění,
když se Ega do zbláznění
perou o žezlo.
„Ale teď jsme Jeden, svůj vlastní Král!!“
Ozývá se, odráží se.
V mojí Říši, od mých skal.
Však bez cíle jsme zatracení.
Volíme přání: „Nalezení
svojí cesty zpět.“
Najednou se sjednocením,
spojil soucit s pochopením.
Zas známe náš starý směr.
„Nezapomeň, čeho ses bál!!!“
Ozývá se, odráží se.
V mojí Říši, od mých skal.
„Tak jaké bude zhodnocení?
Kdo už ví, že bolest není,
že je to jen představa?“
Konečně jsem rozuzlený,
skončilo tím utrpení.
Směr i sílu máme zpět.
Dvojčata se rozpojila,
už všechny touhy ukojila.
I společný účel naplnila.
Jejich sobectví byla potlačena
a rovnováha nastolena.
Rozlil se vytoužený klid…
( v první jarní den)
Tu rozezněl mým nitrem hlas:
„My v jedné mysli uzavření,
dosáhli jsme propojení
a pro nás je to událost.“
V okamžiku propletení
pocítili oba chvění.
Teď v sobě jsou zaklínění
a jednohlasně volají:
„Konečně jsme o skok dál!!“
Ozývá se, odráží se.
V mojí Říši, od mých skal..
„Je nádherné být sjednocení
a zmizelo i rozpolcení.“
Myslí, cítí současně.
„Budem spolu do setmění,
podaří se zachycení?“
Písmem, slovem, voláme znovu:
„My jsme Jedno, Vesmír lhal!!“
Ozývá se, odráží se.
V mojí Říši, od mých skal..
Celek cítí utrpení,
pro to naše věčné hašteření.
Právě tím soupeřením,
zpomalíme vykoupení
a energie uniká.
V jedné mysli místo není
pro emoce, cit a snění,
když se Ega do zbláznění
perou o žezlo.
„Ale teď jsme Jeden, svůj vlastní Král!!“
Ozývá se, odráží se.
V mojí Říši, od mých skal.
Však bez cíle jsme zatracení.
Volíme přání: „Nalezení
svojí cesty zpět.“
Najednou se sjednocením,
spojil soucit s pochopením.
Zas známe náš starý směr.
„Nezapomeň, čeho ses bál!!!“
Ozývá se, odráží se.
V mojí Říši, od mých skal.
„Tak jaké bude zhodnocení?
Kdo už ví, že bolest není,
že je to jen představa?“
Konečně jsem rozuzlený,
skončilo tím utrpení.
Směr i sílu máme zpět.
Dvojčata se rozpojila,
už všechny touhy ukojila.
I společný účel naplnila.
Jejich sobectví byla potlačena
a rovnováha nastolena.
Rozlil se vytoužený klid…
pravdu vravis ked zamierujes na nemohucnost jednej mysle vsak ani metro nerozdeli gemini
t*
Víte, myslím, že to stejně nepochopíte (i když bych byl rád), jako bych to nejspíš nepochopil já, kdybych něco takovýho četl den před tím.
Ale ocením, když mi to aspoň naférovku vpálíte, nebo sem vpadne nějaký trefný stylisticky komentář....
Dorian
Si to teda okomentujeme samy.
Doriane, ten konec je slabej, sorry, mělo to tam gradovat a nejak se to ztratilo.....
Nevodflákni to příště, sic budu házet banánama ;o)
Nevodflákni a obstojíš....
A zvol téma různě tobě a bližší jim,
aby z toho taky něco meli ..
A běž spát, je pozdě.
Wojtyla_Jr
20. 03. 2005Wojtyla_Jr
20. 03. 2005
Teeda, moc dik, presne tak sem to chtel a potřebuju.
Mno vytčeno je toho dost, ale musím ti dát za pravdu, ale rikam, sem lenoch.
Jo sohlas se vším, kromě Krále.
„Ale teď jsme Jeden, svůj vlastní Král!!"
jednotlive kazdý z nich touží po moci. Ovládat toho druhého a ostatní.
Když se spojili, potřeba ovládat zmizela, protože se o to dělí a nebylo ani komu vládnout a tak si mohou být jen svým vlastním králem.
Dvojčata tak jak je myslím já jsou moje dvě části, jsou to JÁ, jak se prezentuji navenek. Kazdy má specifické konverzacn a společenské schopnosti a střídají se podle toho, jake je prostredi a ktereho je potřeba. Ríká se jim Blíženci, jsou moje ego. Ten den se stalo fakt neco divnyho protože poprve existovali soucasne a nacokoli pomyseli nebo soustredili pozornost, delali to jednohlasne/myšleně. Mozna se to to zda ulitli, ja to do ted taky nechapu, ale bylo mi v tom stavu hrozne dobre. Nebyl sem zaujatej, nikoho sem nesoudil. Mel sem kompletní pohled obou. Viděl sem děj jako širokoúhlou plazmovou televizi misto stare černobile Tesly. Ale je těžké říci, kde končí realita a začínají představy. Smísí se a zase se zase oddělí.
Sorry, když neco vysvetluju, mam tendence psat jako ocebnice, teda me to tak přijde..
Když to po sobe čtu tak to vypadá, jako bych byl předtim sjetej, ale nebyl :))
Wojtyla_Jr
20. 03. 2005
Tyx v podstatě nestojíš o kritiku....Ty chceš být chválen.....Jenže zatím není za co....
Miki miki:
Sem rád, že pravidelně přispíváte do mých rubrik a rozšiřujete mi tím obzory..
Nevím sice, kde jste to z toho vycetl, kazdopádně myslenka je to zajímavá. Ale tím, že jste na ni přišel dřív než já jako byste říkal : "Jo ses dobrej, ale za žádnou cenu to nepřiznám" :oB
Takove kritiky jako od pana Wojtyla_Jr si vážím, protože je přínosná a já se chci učit.. Napadá mě, není i chvála hnacím motorem?
Nelíbím se vám,
nebo to mé jméno působí narcisticky?
Dejte pokoj.. :)
Dorian