Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seupíří polibek
20. 03. 2005
0
0
1758
Autor
Delph
Samota tmou nejtemnější
Úsměv měsícem co ozáří tmu
Oči hloubky půlnoční oblohy plné hvězd
Pojímá tě žár, chlad a mámení
Tu obejmou tě ruce jenž tu nebyly
Jsou snad tvoje spasení?
Do objetí padáš jak do propasti vzdálené
Poslocháš zrychlený dech
Jak horký sráží se na kůži tvé chladivé
Měsíc jediným bodem je
A myšlenky tvé kolem něj víří
V okamžik kdy tvého krku
Dotkly se rty upíří
Vzduch jak opiát
Nutí tě usínat
Se spalující touhou hledáš jeho rty
Které dotkly se tě snad už po stý
Jeho zuby po kůži ti kloužou prve
Než objeví se první kapka krve
Jak začne tě sát
TY už budeš spát
anien: děkuju i za tyhle milá slova a jsem rád, že jsou mé díla blízké i někomu jinému nežli mě, zahřeje to na srdci
ps: děkuju za upozornění :o*
anien: má to chladit..mělo bya to mrazit ale tak dobrej ještě nejsem...snad jednou...