Sonet Jindřišce II.

to je myslím taky v létě 2002 a nebo možná kousek po..

Věichni nám můžou záviděť,
tak jako lásky plných vět,
že jsme jak motýlci co ochutnávají květ,
a že tě mám rád.

Všichni nám můžou závidět,
celej náš lásky plnej svět,
že náš život je jeden velkej květ,
a že tě mám rád.

Doytyk rtů temně a rudě žhnou,
když bloudím po tvém těle tmou,
a když tvá duše je duší mou.

Všichni mi můžou závidět,
že sdílím s tebou jediný květ,
a že tě mám rád..

---