Pan Šneček a genetická mutace

Pan Šneček a genetická mutace

   Jednou si pan Šneček chtěl jít pro zásoby pampelišek na zimu. Ale jakmile vyšel před zahrádku, tak ho chytla obrovská ruka a strčila ho do přepravky. Ve přepravce to bylo velmi luxusně zařízené. Byla tam „minizahrádka“ a na ní domeček, zásoby trávy a pampelišek, napáječka a odpočívací bunkr z kamínků. Navíc to tam měl celé pro sebe a bylo to monitorováno širokoúhlou panoramatickou mikrokamerou, takže se pan Šneček nemusel bát, že by ho někdo ukradl. Cesta trvala asi jedno šnečí vyspinkání a když se pan Šneček probral, tak byl ve přísně bílé a střežené laboratoři. Víko přepravky bylo otevřené a pan Šneček uviděl nad sebou bílého chlapa s bílýma očima a vlasama v bílém laboratorním plášti, který ve bílé laboratorní rukavici držel bílou laboratorní injekci s bílou laboratorní tekutinou a zjevně čekal až se pan Šneček v bílé laboratorní přepravce probere. Jakmile ho pan Šneček uviděl, tak omdlel. Byl to strašný výjev. Pan Šneček se probudil bolestí. Světlo postupně zhasínalo. Pan Šneček zavřel oči a protřel si je. Rozkoukaný najednou uviděl, že jeho kůži najednou zachvátila bioluminiscence. To mu bylo divné.

   Najednou pocítil bolest na břichu a uviděl tam stopu po injekci. Najednou mu to došlo!!!: Změnili mu DNA!!!!!!! Najednou přišel ten bílej chlap a řekl jinému bílému chlapovi: - Experiment č.1 hotov. – Natož pan Šneček podruhé samou hrůzou omdlel. Probudil se doma na své zahrádce. Byl už večer. I když pan Šneček samou únavou padal, šel se ještě projít. Bylo mu divné, proč je světlo, když nejsou světlušky. Podíval se na sebe a hned mu to došlo. Vrátil se, zhasnul se /on to zhasínal a rozsvěcoval „silou vůle“/ a s úsměvem řekl: - Tak přece mi to bude k něčemu užitečné. – A usnul.

KONEC

/19.března 2005/