STRACH

Vím, že se tu nedodržuje rytmus a že to možná působí dětinsky...takový je můj strach...je dětinský a jeho rytmus je absolutně nerytmicky prázdný...

 

Pálím knihy a mosty,

Tisíce nalezených pravd,

Ony živí plameny, co studí,

Malují sny, jež mne budí…

 

Sto let hledaný poklad,

Právě jsem jej nalezl,

Sehnul se pro něj a vzal do dlaní,

Otevřel oči – došel poznání…

 

Celý život jednou cestou,

Hledání, bloudění a nacházení,

Zkoumám povrch pokladu,

Snad jen hon na lesklou návnadu…

 

Proti větru, proti dusnu,

Proti horku, dešti, mrazu,

Proti všem jsem čelem stál,

Než jsem hvězdu z nebes sňal…

 

Teď ji mám a co dál?

Ta chvíle po níž jsem toužil je tu,

Držím Tě jitřenko v klíně,

Jsem unavený – stoupám si líně…

 

Dívám se do nebes,

Dívám se do svého nitra,

Jen prázdná díra po Tobě zbyla,

Měla jsi smysl dokud jsi žila…

 

Našel jsem smysl ve lžích,

Lehám si k Tobě vyhaslá hvězdičko,

Jsem stejně vyhaslý jako Ty,

Vidím z nebe padat komety…

 

Porazil jsem celý svět,

Vše jen abych Tě získal,

A dnes vidím jen černý kámen,

Zbořený most a vyschlý pramen…

 

Umírám hvězdičko,

Lepší nedojít konce cesty,

Je paradox, že jen sny nám dovolí spát,

Moje sny se naplnily, zbývá jen se smrti bát.

 

(jsi tu?)

 

Ještě jednou se probouzím,

Nevěřím, že hledání nemá smysl,

Vstanu z mrtvých – políbím Tě naposled,

Snad slabě zazáříš – další cíl na dohled…

 

---