Pomsta

  Nesnáším sebe,

  tak proč né taky tebe,

  už žádné skoky z utesů

  jen dýka hodná tebe!

  Tak vzbuď se umrlý synu

  vítej do klubu povrchního pohodli,

  jak praskající lano slyším

  dupad konec v sklepení --

     --tvého vlastního pohodlí!!!

  Laská tě ostrá čepel války,

  ostří, jakoby dost z dálky,

  pluje špatnou planinou

  a po tobě zbyly jen kapky.

  Měsíček na hnoji navždy teď spinká,

  už žádné skoky z utesů,

  zbyla jen ta dýka.