Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se+konec+
23. 03. 2005
1
0
2243
Autor
Lúmenn
Oběť
Položená na oltář věčného ticha
Se zaťatými pěstmi
Už nečeká smilování.
Nůž zaleskne se
Ve tmě
Rozšířenýma očima
Pozorujíc svou smrt
Je lhostejná
Na hoře z černého kamení
Umírá láska našeho světa
Praskají lana našeho bytí.
My loutky ubohé
třepeme bezmocně rukama
Oheň spaluje voňavou zemi
Slunce se vzdaluje a tma je blíž
Jezdec na černém koni
Projíždí krajem a rozsévá smrt
Kde leží stín, tam teče krev.
Je pozdě na sliby, má milovaná Země,
My lidé skončíme vládu svou,
Kdo přijde po nás?
Kdo znovu podlehne zkáze?
Ruce povolují, tělo se naposledy škubne,
Nůž zeje v ráně, už nezbývá čas.
Jezdec na koni mizí ve hře stínů
A někde na zemi se rodí nový den
Položená na oltář věčného ticha
Se zaťatými pěstmi
Už nečeká smilování.
Nůž zaleskne se
Ve tmě
Rozšířenýma očima
Pozorujíc svou smrt
Je lhostejná
Na hoře z černého kamení
Umírá láska našeho světa
Praskají lana našeho bytí.
My loutky ubohé
třepeme bezmocně rukama
Oheň spaluje voňavou zemi
Slunce se vzdaluje a tma je blíž
Jezdec na černém koni
Projíždí krajem a rozsévá smrt
Kde leží stín, tam teče krev.
Je pozdě na sliby, má milovaná Země,
My lidé skončíme vládu svou,
Kdo přijde po nás?
Kdo znovu podlehne zkáze?
Ruce povolují, tělo se naposledy škubne,
Nůž zeje v ráně, už nezbývá čas.
Jezdec na koni mizí ve hře stínů
A někde na zemi se rodí nový den