sám

Samota je horší než smrt

Šeda teskná oblaka se line povaluji nad krajem, nevím procházím se jen tak přemýšlím o všem co se mě za poslední týdny přihodilo.
Přitoulal jsem se až k vysoké hřbitovní zítce. Uvědomil že za ni někde v lese pomníku a pomníčku ležíš. Rozmýšlel jsem se moc.. moc než jsem sebral odvahu vkročit, nechtěl jsem na tebe vzpomínat, nechtěl jsem se dal trápit, ale něco mě táhlo přímo tam do rohu hřbitova. Pomalu jsem se připlížil k tvému hrobu. Zalila mě úzkost. V koutku oka se objevila slza, pomalu stékala po tváři až ukápla na kyprou hlínu hrobu. Zavál vlahý jarní větřík a má úzkost se stávala zlosti, vzpomněl jsem si na svého soka, vzpomněl jsem si na ten strašlivý email co mi před nedávnem poslal. Miláčku, určitě mě teď slyšíš , slyšíš mé modlitby, slyšíš mé prosby i mé kletby. Jak sám se cítím. Bez tebe !!

---