Teiresiovo mládí

Když v noci šumí v?tve,
den odchází a ztišuje se,
ve snu spí slavík s pažemi vzepjatými,
s rukama chladnýma a stínem v modrých o?ích.

Pod horu, zv?tšenou z lopotné hry d?tí,
sm??ují stíny mrak?, za nimi v?trné ticho.
T?žko je poutníkovi, který, neukonejšen od?íkáním,
plá?e ke svému Bohu. Není v jeho moci
vlomit se do bezobla?ného ticha nad horami,
neláká ho stát se temným sklon?ným sv?tcem
s k?ídly bezedného v?ku.
V klasech, v nichž nacházel út?chu,
pono?en jako pod p?nou,
klade jeden sv?j osud za druhý, sm??uje k cíli
a vidí míjet jitra.

Zarmoucený sta?ec odhazuje sv?j vous a obo?í,
?ka: „Je ve mn? tolik života. Byl jsem zm?n?n v ženu,
chválou mi zjihla ústa, pranic jsem netoužil v?d?t.“
Ale smrákání toho ?asu nadešlo dávno,
plán? vzdech?, rokliny stínu
zamžily sv?tlo. Chlad v noci k?ísí.

---