V hrobě

Ležím a oči otvírám,
zrak před sebe upírám.
Všude kolem sebe,
tmu tmoucí jenom mám.

Podívám se nahoru,
tma je tam a v dáli,
nevidím však před sebe,
to mě zrak můj šálí?!

Pohnu rukou dopředu,
narazím však tvrdě,
upřu zrak můj kupředu,
je mi tu tak zrůdně.

Zakžený cítit tu je vzduch,
kristepane - zrůdný je tu puch.
Všechno tmavé, všude tma,
Bože, co jen dělat mám?

Postavit se nemohu,
pohnout skoro také ne,
copak tady zahynu,
smrt mě tady nemine?

Nevím vůbec kde to jsem,
vzduch mi rychle dochází,
jak dostal jsem se sem,
odkud tohle pochází?

Čekat zde - marné je,
už mi nikdo nepomůže,
ztratily se sny moje,
jen bůh pomoci mi může.

Už vím kde to jsem,
kde ležím tak chabě,
odpusť a smiluj se jen,
vždyť já ležím v HROBĚ !