záchvat

Beruška co tápe na zemi jež nikoho nepodpoří.

Černý mrak co tíží a nejen čakry.

Mysl co se mi sere do života.

Večer: Bylo mi krásně, úžasně a rozhodně živě a lidsky. Ale kdo z vás víme, co je lidsky když lidmi jsme jen pro pobavení systému? No ? Ale bylo mi krásně

Ráno: Tíha v nohách, v rukách o těle nemluvě. Solar plexus dělá čest svému jménu. Jako ticís sluncí spaluje mé útroby, svírá mou duší jenž prochází celým tím tělem. Dá-li se tomu masu říkat tělo.

Návštěva na gynekologii: “Kdo z vás je objednán? Vy ? ano ? tak počkejte” první žena v tom požehnaném stavu přifuněla a usedla vedle mé tělesné schránky.

Rozhovor mysli s duší: “ Jé to je užasný” “ To břicho to je děs” “ Ale jak je krásná” “ Krása tomu říkáš jo ? no jak mysliš” “ Vždyť jí čeká krásná i když bolestivá věc, ale krásná, roste v ní život”

“ To je hnus jak to deformuje tělo, pak to křičící dítě a rozluč se se zábavou” “ Ne i s dětmi může být zábava a měla bych i milujícího muže” “ Jo milujícího no když tomu věříš ty naivko” …………..

dál nemá cenu replikovat, je to stále horší a horší……

jaro = další boj

záchvatům se nevyhnu