NÁVŠTĚVA

       Za babičkou obvykle přichází pozdě. A ona zas k nim většinou brzo.
       Vždycky hrozně nadává, že jdou tak moc pozdě. Starší vnučka, mladší a jejich máma. "No jo, měly jsme doma práci", říkají. "A přišly jsme až když byla dodělaná. Dřív to nešlo." Asi si myslí, že ji nemají rády. Nemilují ji asi tak, jak to dělal její první muž, který žil většinu života na ostrově v Egejském moři, ale rády ji mají. Když zrovna nenadává.
       Půlhodinku po jejich pozdním příchodu se uklidní a najde si nové téma. "Tak co, holčičky moje, jak to jde ve škole?" A dme se pýchou, za svý šikovný koťátka. Ty to určitě někam dotáhnou. "Ať je vidět, že je náš rod chytrej, chytřejší než ti odnaproti. Ty její vnoučata nosej trojky. Pche!"
       Pak přijde stěžování na moc slunce nebo mraků a jak to ty rostliny na zahrádce ničí. "Ach jo, ubohá babička", všechny 3 chápavě kývají hlavami. Mladší z vnuček už to nevydrží a jde se vyčůrat. Babička se hned ptá "Není nemocná, na močák?" Matka kontruje "to je asi z toho, jaks jí tůhle na jahodách nechala v těch promáčenejch punčocháčích. To má z toho", dodává. A už jsou v sobě. Už jedou. To bude nadlouho.
       Chvíli jim to malá s větší vnučkou pískají a pak si jdou taky hrát. Na houpačky.